Alois Pilc

  • Narození

    11. 2. 1892 Bílý Újezd
  • Úmrtí

    6. 9. 1965 Přerov
  • Realizace AMOP

  • Výběr z dalších realizací v regionu

     

    Československá obchodní akademie

    Přerov, Bartošova 1940/24

    1922

     

    Činžovní dům SME

    Přerov, nábř. E. Beneše 1936/16

    1922

     

    Rodinný dům Maxe Heinricha

    Kojetín, nám. Republiky 1034

    1926

     

    Hudební pavilon

    Hranice na Moravě, Sady československých legií

    1927

     

    Rodinný dům Julie Černé

    Kojetín, nám. Republiky 1035

    1927

     

    Sokolovna

    Hranice na Moravě, Tyršova 880

    1927–1928

     

    Dům s obchodní pasáží Grünwald

    Přerov, Žerotínovo náměstí 162/11

    1928

     

    Dům pro Marii Hudouskovou

    Přerov, Čechova 2141/22

    1928–1930

     

    Vila Josefa Knejzlíka

    Přerov-Předmostí, Tylova 249/20

    1930

     

    Dům pro Inu Nečasovou

    Přerov, Bartošova 476/1

    1930

     

    Vila Františky Vaškové

    Šišma 66

    1931–1932

     

    Dům Anny a Kamily Kryštofových

    Přerov, Bezručova 2196/13

    1932

     

    Dům Marie Křupkové a Hermíny Smékalové

    Přerov, nám. Svobody 2214/9

    1932

     

    Dům pro Emanuela Klause

    Přerov, Máchova 2216/3

    1932

     

    Rodinný dům Josefa Knejzlíka

    Přerov-Předmostí, U Pošty 226/9

    1933

     

    Sokolovna

    Vlkoš, Kyselovská 184/24

    1934–1935

     

    Středomoravská výstava

    Přerov

    1936

     

    Pavilony Středomoravské výstavy

    Přerov

    1936

     

    Dům

    Přerov, Kratochvílova 145/9

    1936

     

    Dům

    Přerov, Kratochvílova 144/11

    1936

     

    Obchodní dům J&S Kyjovský

    Přerov, nám. T. G. Masaryka 66/15

    1936

     

    Dům Lacinových

    Přerov, Čapka Drahlovského 471/8

    1937

     

    Činžovní dům manželů Vylíčilových

    Přerov, Boženy Němcové 2322/27

    1939

     

    Chaty

    Kunzov

    30. léta

     

    Činžovní dům

    Přerov, Kosmákova 2386/17

    1940

     

    Dům pro Jana Smutného a Marii Čurdovou

    Přerov, Kosmákova 2367/31

    1940

     

    Vila potomků Stanislava Feita

    Přerov, Sadová 2374/2

    1940

     

    Výběr z dalších realizací

     

    Sokolovna

    Uherský Brod, Svatopluka Čecha 1137

    1930–1931

     

    Dům s lékárnou Norberta Chleboráda

    Němčice nad Hanou, Dolní brána 386

    1929


     

Architekt Alois Pilc byl jednou z nejvýznamnějších tvůrčích osobností meziválečného Přerovska. Kromě stavební praxe, v níž četností i architektonickou úrovní vynikají zejména sokolovny, se realizoval i jako scénograf v přerovském divadelním ochotnickém spolku Tyl. V lokálním denním tisku publikoval krátké texty reflektující jeho vlastní tvorbu, ale i okolní architektonické dění. Figuruje tak jako ojedinělý zástupce kritiky a teorie architektury na periferii.

Rodáka z východočeského Bílého Újezda osud zavál na Moravu, kde nejprve během válečných let studoval na C. k. vysoké škole technické Františka Josefa I. v Brně (kvůli válečným událostem studium nemohl dokončit, avšak titul Ing. arch. díky ministerské výjimce užívat mohl). Poté přesídlil do Přerova za pozicí projektanta a stavebního technika ve stavební firmě jeho strýce Josefa Pilce. Ostatně rodina Pilcových byla se stavební činností na Přerovsku spjata obecně; v branži kromě Aloisova strýce působili oba bratři  ̶  Jaroslav Jan jako stavební zámečník, Václav jako zednický mistr – a také  bratranec Bořivoj jako stavební asistent v otcově podniku.

Už od počátku svého působení ve firmě měl poměrně volnou ruku, a tak se jeho invence projevila hned u prvních realizací v Přerově. Za hranicí sídelního města se první Pilcovy projekty prosadily ve druhé třetině 20. let, a to díky – propříště velmi oblíbeným – zakázkám na sokolovny. Roku 1926 byly postaveny sokolovny v KojetíněLipníku nad Bečvou, téhož roku získal jeho návrh pro Hulín třetí místo, ale zůstal nerealizován. O rok později se Pilc účastnil i soutěže na sokolovnu v Přerově, avšak kvůli jiným zakázkám nestihl projekt odevzdat včas. V roce 1930 vybudoval sokolovny v Hranicích na Moravě, Uherském Brodě a slovenských Topoľčanech, k roku 1934 datujeme sokolovnu ve Vlkoši.

V roce 1930 převzal vedení strýcovy firmy; podnik však neprosperoval. Architekt si roku 1932 založil vlastní kancelář a věnoval se veřejným i soukromým zakázkám. Mezi nimi vyniká zejména soubor přerovských vil v okolí nově vzniklého parku Michalov (vila manželů Henikových, vila potomků Stanislava Feita ad.). Pro tuto městskou část Pilc také zpracoval jako hlavní projektant návrh areálu věhlasné Středomoravské výstavy (1936).

Z hlediska stylu prošla Pilcova meziválečná tvorba plynulým vývojem reagujícím na centrální podněty od ozvuků kotěrovské moderny, kubismu a rondokubismu, po jejich purizující variace, příležitostně i s prvky holandské architektury konstruktivismu. Jistých dekorativistických tendencí se však nevzdal ani u vrcholné tvorby orientované na funkcionalismus.

Od poloviny 20. let se angažoval v politice, sokolstvu, spoluzakládal hranický spolek pro ochranu domoviny a také působil v přerovském amatérském divadelním spolku Tyl jako scénograf. Pilc v rámci desátého ročníku ochotnického festivalu Divadelní Hronov sepsal přednášku o scénografii, která následně vyšla i knižně. Útlá příručka s názvem Práce výtvarníkova měla pomoci ochotníkům poznat a pochopit dosavadní poznatky z teorie i praxe jevištního výtvarnictví. Své další texty, tentokrát už o architektuře, Pilc uveřejňoval v místním tisku (Obzor, Naše Haná, Kojetínské hlasy). Reflektovaly okolní architektonické dění nebo jeho vlastní tvorbu. Můžeme jej tak považovat za osobnost významnou a raritní na poli teorie architektury, protože psaní textů o architektuře se povětšinou věnovali architekti velkých měst (Pavel Janák, Bohuslav Fuchs ad.).

Druhá světová válka zastavila chod běžného života, a tím na jistou dobu ustala i Pilcova projekční činnost. Na přelomu 30. a 40. let pouze dokončoval rozpracované projekty vil. Po skončení války se Pilc jako jeden z prvních aktivně zapojil do veřejné politické činnosti. Byl členem Československé strany socialistické, za níž niž v letech 1946–1954 zastával post poslance v přerovském městském národním výboru, kde byl zároveň členem a předsedou komise výstavby. Pečoval také o záležitosti z oblasti kultury. Začátkem roku 1946 Pilce zvolili do výboru okresní osvětové rady, kde získal pozici předsedy sekce pro výstavbu vzorných obcí. Téhož roku zasedl v posudkové komisi na výběr nového regulačního plánu Přerova. 

Po znárodnění Pilc přišel o svou firmu, a jelikož chtěl nadále působit ve své profesi, přestoupil do nově vzniklého státního projektového ústavu Stavoprojekt. Pod jeho hlavičkou začal téhož roku provádět stavební dozor výstavby přerovských strojíren. V roce 1952 se Pilc stal zástupcem vedoucího projektových středisek v čerstvě založeném Chemoprojektu, pro něhož zpracovával průzkumy moravských měst, kromě Přerova například Šumperka, Litovle a Štítů.

Politické prověrky prováděné v roce 1958 zapříčinily nejspíš i uspíšený Pilcův odchod do důchodu. Lze předpokládat, že jako bývalý podnikatel a sociální demokrat musel opustit svou pracovní pozici v Chemoprojektu. Kvůli vážným zdravotním potížím se postupně vzdaloval i svému politickému a veřejnému působení. Zemřel v roce 1965 v Přerově.

IM

 

 

Výběr z literatury

Ivana Láníková, Architekt Alois Pilc a Přerov, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova: Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 24–37.

MM [Martina Mertová], Vila Jindřicha Lančíka, in: Pavel Zatloukal (ed.), Slavné vily Olomouckého kraje, Brno 2011, s. 137–138.

Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000.

Alois Pilc, Práce výtvarníkova, Přerov 1946.

 

Výběr z pramenů

Ivana Láníková (Málková), Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektonická centra a periferie (diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2018.

Ivana Láníková (Málková), Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektura jako scéna (bakalářská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2015.

Daniela Kaňáková, Architektura a urbanismus Lipníku nad Bečvou v letech 1900–1950 (bakalářská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2011.