Jedna z vrcholných staveb Aloise Pilce, realizovaná v nově vznikající vilové čtvrti nedaleko přerovského parku Michalov, snese srovnání s pracemi českých funkcionalistických velikánů díky svým čistým formám a vyváženým proporcím, které splňují všech pět bodů moderní architektury stanovených Le Corbusierem (volný půdorys, volné průčelí, nosné piloty, pásová okna a střešní terasy); vyniká i praktickou dvougenerační dispozicí, která obyvatelům v případě potřeby dokázala zajistit patřičné soukromí.
Henikovi si první plán domu nechali nakreslit už v roce 1932, a to od olomouckého architekta Karla Štajgra, autora několika místních vil. Návrh nakonec zůstal jen na papíře, ovlivnil nicméně následnou Pilcovu koncepci. Stavbu známe spíše pod názvem vila Jindřicha Lančíka. Synovec člena městské rady a budoucího starosty Přerova, Františka Lančíka, se jako právník staral o rodinné záležitosti manželů Henikových. Sblížil se s jejich dcerou Emmou, svou budoucí chotí. V roce 1934 získal důvěru tchána, který ho jmenoval svým dědicem a správcem majetku. Jako bývalého studenta sociologie, psychologie a estetiky Jindřicha Lančíka vítr zavál do kulturního prostředí ochotnického spolku Tyl, kde se spřátelil se scénografem a architektem Aloisem Pilcem. Díky této konexi dostal architekt možnost vytvořit své vrcholné dílo.
Na dlouhou svažitou parcelu situoval dva kvádry nestejných výšek, stýkající se v diagonále rohů, už projekt Karla Štajgra. Decentní propojení bloků nebylo bezvýznamné – vila měla sloužit jako dvougenerační se dvěma oddělenými bytovými jednotkami, přičemž menší z nich byla určena pro Henikovi, větší rodině Lančíkových. Toto jednoduché řešení problému nepravidelností půdorysu uznal Pilc za funkční a držel se ho i ve svém projektu. Nadpoloviční část výrazně zvýšeného suterénu nižšího z kvádrů architekt nahradil postavením obytné části na válcové piloty. Nivelací terénu vytvořil kontinuálně průchozí prostor od volně pojatého hlavního průčelí do zahrady. Bohatě laděná fasáda směřující svůj pohled na jih vyniká zimní zahradou v bloku bytu Henikových, jehož střecha slouží celou svou plochou jako prostor obrovské terase. Z přízemí bytu Lančíkových vystupuje arkýř se zalomeným pásovým oknem podpíraný piloty, kterým architekt zároveň vytvořil krytou zahradní terasu. Schodiště proudící ze střetu dvou kvádrů propojuje obytné části s pečlivě komponovanou terasovitou zahradou. Každý z bytů má vlastní vstup s předsíní a vstupní halou, společně sdílejí pouze schodiště, terasy a zahradu. Z haly v přízemí obou bytů vyúsťují jednotlivé místnosti - v případě většího z nich kuchyně, spíž, přípravna a prostorný pokoj členěný pouze nosníkem železobetonové konstrukce s posuvnou příčkou. V patře se nacházejí tři ložnice s přístupem na východní terasu.
Vila manželů Henikových patří mezi Pilcovy vrcholné práce. Svými kvalitami je srovnatelná se stavbami československých funkcionalistických velikánů. Jedna z někdejších přerovských architektonických dominant v minulosti prošla necitlivými stavebními zásahy, kvůli kterým přišla o vzdušný prostor nesený piloty i střešní terasu. Rehabilitace je však stále možná, bez památkové ochrany se jí bude muset zhostit osvícený investor.
IM (zveřejněno 15. 12. 2023)
Výběr z literatury
Ivana Láníková (Málková), Architekt Alois Pilc a Přerov, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova: Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 24–37.
MM [Martina Mertová], Vila Jindřicha Lančíka, in: Pavel Zatloukal (ed.), Slavné vily Olomouckého kraje, Brno 2011, s. 137–138.
Prameny a další zdroje
Ivana Láníková (Málková), Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektura jako scéna (bakalářská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2015.
Ivana Láníková (Málková), Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektonická centra a periferie (diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2018.
Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomová práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004.
