Soubor víceúčelových městských domů

Lipník nad Bečvou

Rozsáhlý, urbanisticky mimořádně cenný soubor městských domů představuje největší obecní stavební podnik lipenské obce v meziválečné době. Smělý stavební program zahrnující prostory pro bydlení, obchody, úřady a služby (poštovní úřad, spořitelna, pohřební ústav) si vynutil složité dispoziční řešení i skoro plné zastavění plochy parcely. Blok přesto nepůsobí předimenzovaně díky důvtipnému tvarování hmoty a členění fasád.
K ambiciózní stavbě lipenská obec přikročila navzdory probíhající hospodářské krizi a stoupající nezaměstnanosti s úmyslem poskytnout úřadům reprezentativní zázemí, vytvořit nové obchodní prostory, zajistit moderní byty vojenským gážistům, ale také dát pracovní příležitost místním dělníkům a živnostníkům, kteří jen stěží hledali zakázky. Projektem byl pověřen brněnský architekt Bohumír F. A. Čermák. Ostře sledovaný, nakonec zpolitizovaný záměr provázely kontroverze, konflikty a dokonce soudní řízení, jak kvůli adekvátnosti stavebního programu, tak (a to zejména) kvůli rozpočtu a výběrovému řízení na dodavatele stavby, kdy byla namísto lokálních firem zvolena firma brněnská; dokonce byla zpochybňována i kompetentnost samotného architekta. K utišení vyhrocené diskuse nakonec přispěl obhajobou Čermáka také továrník a stavební referent obce František Wawerka, na poli architektury perfektně zorientovaný, jak dosvědčuje jeho vlastní vila od manželů Oehlerových ze závěru 30. let, považovaná za nejzářnější realizaci v meziválečném Lipníku.

Pro soustavu tří víceúčelových domů byl určen mírně svažitý nárožní pozemek kónického tvaru, svíraný ulicemi Novosady a 28. října na okraji historického jádra, v sousedství kaple sv. Josefa. Velkolepý komplex měl tedy být v kontaktu s drobnopisnou řadovou zástavbou měšťanských domů a v konfrontaci se solitérní raně barokní kapličkou, figuroval ale i jako point-de-vue důležitých dálkových komunikací, které se na volném prostranství před ním sbíhaly a kolem nichž se předpokládala nová „velkoměstská“ zástavba.

V jižní a západní části souboru architekt na situaci reagoval nepravidelným ubíráním a přidáváním hmoty i dynamickým, až expresivním zalamováním a ohýbáním půdorysu, opisujícím křivku ulice, aby tak zabránil příliš monumentálnímu měřítku této šestipodlažní budovy. Zvolený přístup „rozmáchlého“ tvarování objemu evokuje projekty Čermákova brněnského kolegy Ernsta Wiesnera, zejména palác Morava v Brně (1926–1933) a pozdější Poštovní a telegrafní úřad v Šumperku (1935–1937). Ubírání a zalamování hmoty ale nemělo jen estetické a urbanistické opodstatnění, bylo především funkční, neboť umožnilo lepší prosvětlení interiérů. Severní průčelí při ulici 28. října, které navazovalo na historickou zástavbu, naopak přísně dodržovalo rovnou uliční linii a zdrželo se jakékoliv dramatické plasticity; nositelem výrazu se zde stala plošná tabulková okna a vertikální prosklené pásy osvětlující prostory poštovního úřadu, do něhož se odtud vstupovalo. Vchod do spořitelny byl orientován do nároží, zatímco vchody do pohřebního ústavu a k bytům pojalo jižní průčelí, členěné navíc dvěma skupinami lodžií v úrovni obytných podlaží, dvěma garážemi a průchodem do vnitrobloku. Díky tomuto účelnému rozmístění a samostatným vstupům se jednotlivé provozy navzájem nerušily.

Domy se železobetonovou vyzdívanou kostrou byly opláštěny prostou hladkou omítkou z břízolitu, kterou jen místy (v sekci Spořitelny) doplňovaly obklady z cihelných pásků a v okolí poštovní části ještě mělké, nenápadné „rámování“ skleněných pásů navazující svou výškou na sousední historický dům. Roli hlavního „ornamentu“ fasády hrála okna rozličné velikosti a členění a jejich výrazná karmínově červená barevnost, uplatněná i u rámování výkladců a u dveří a vrat v parteru.

Dům je od roku 1997 památkově chráněn a v základním rozvrhu zůstal nezměněn. S potěšením sledujeme nedávnou obnovu parteru, která kromě nového prosklení, výplní z mléčného skla a navrácení červené barevnosti rámů vyniká decentními nápisy v téměř autentickém typografickém zpracování.

AW

 

 

Výběr z literatury
Lubor Lacina, Akad. arch. inž. Bohumír F. A. Čermák, Architektura ČSR 21, 1962, č. 1, s. 42.

Bohumír Čermák, Nový Lipník nad Bečvou, in: Karel Žůrek, Lipník nad Bečvou, město a okres, Lipník nad Bečvou 1933, s. 107–108.


Prameny

Pošta, Památkový kataloghttps://pamatkovykatalog.cz/posta-22019862, vyhledáno 12. 2. 2024.

Martina Straková, Dílo architekta Bohumíra Čermáka. 1882–1961 (diplomová práce), Seminář dějin umění FFMUNI, Brno 2002.

Daniela Kaňáková, Architektura a urbanismus Lipníku nad Bečvou v letech 1900–1950 (diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2011.