Miloslav Kopřiva se po třech letech od projektu Poštovního a telegrafního úřadu vrátil do Přerova, aby dokončil nárožní zástavbu budovou Městské spořitelny. Přestože se již stylově obracel ke konstruktivnímu purismu, musel fasádu přizpůsobit budově pošty, obklopující spořitelnu z obou stran, v národním stylu. Ve jménu purismu alespoň nechal dekor po stranách prořídnout a samotné nároží předsadil, zaoblil a očistil od ornamentu. Vnitřní řešení místností soustřeďujících se kolem dvorany prosvětlené střešními okny však již plně využívá konstruktivistického řešení.
Městská spořitelna, založena 1. 1. 1885, byla svého času největším lidovým samostatným peněžním ústavem v přerovském okrese, jehož úlohou bylo přispívat i k výstavbě přerovských úředních budov nově vzniklého samostatného státu – okresního úřadu, soudu, finančních úřadů, pošty a telekomunikace. Mimoto podporovala i stavební družstva ve stavbě nových činžovních domů a nechala postavit lávku přes Bečvu k Michalovu. Vzhledem k růstu agendy jí již brzy nestačily místnosti úřadoven a potřebovala svůj vlastní objekt.
Ten byl zamýšlen na nárožní parcele Masarykova náměstí spolu s Poštovním a telegrafním úřadem, s nímž měl tvořit harmonický celek. Za tímto účelem městský stavební rada Stanislav Andrlík s ministerstvem financí oslovili brněnského architekta Miloslava Kopřivu. Projektant musel brát ohled na protější historizující Městský dům, perspektivní pohledy z náměstí a barokní kostel sv. Vavřince. Stavba musela také počkat, než se dokončí pošta, aby se zbourala původní obecná chlapecká škola na nároží (v té době provozovna poštovního úřadu) – místo pro spořitelnu určené v roce 1923. Za staveniště stavebník městu zaplatil 70 000 korun a v červnu 1925, kdy se otevřel Poštovní úřad, měl již Kopřiva hotové plány spořitelny.
Jak sám Kopřiva napsal o pár let později, „úloha byla obtížná jednak tím, že stavební místo bylo tak malé, že část spořitelních úřadoven musila býti přeložena do 1. patra, jednak tím, že v době, uplynulé mezi stavbou budov pošty a spořitelny, vyvinuly se výtvarné stavební názory směrem k purismu. Purismus pak na rozdíl od předcházejících stavebních období – neznamená jenom změnu módy, což by se dalo přehlédnout, nýbrž jest tak významným pokrokem v celém širokém oboru stavebnictví, že při stavbě budovy městské spořitelny musil již býti respektován.“ Po třech letech se tedy vrátit na stejné staveniště a dodatečně vklínil na malé parcele obklopené z obou stran poštovní a telegrafní budovou navazující novostavbu. Novým objektem výškově, podlažně i těžkou členitou valbovou střechou přísně navázal na obě křídla pošty, čímž vytvořil hmotově jednolitý celek směřující k oblému nároží. Směrem od krajů ve fasádě navazoval druhým a třetím podlažím na poštu ve formách národního stylu. Využil motivy negativních výkrojků, sdružená okna a výrazně vystupující římsu pod střechou podbíranou kubizujícími kvádříky. Dekor však značně prořídl. Fasáda nároží, řešená v reakci na purismus, již dekor postrádá a jedinou ozdobou jsou ploché pásky. Zároveň je celé předsazeno na způsob širokého zaobleného arkýře a dynamicky členěno dvěma balkony s plně vyzděným zábradlím. V přízemí také vyprojektoval místo sdružených velká okna a nechal prořídnout příčky oken v dalších podlažích. Všemi zmíněnými prvky Kopřiva fasádu spořitelny odlehčil, přestože mohl zopakovat tvarosloví pošty, jak se původně zamýšlelo.
Budova má železobetonovou kostru s cihelnou a calofrigovou výplní. Vnitřní kompozice s nápaditým řešením jednacích i kancelářských místnosti soustředěných kolem dvorany se střešními okny již mnohem více odpovídá konstruktivismu než umírněnější fasáda. V přízemí architekt umístil úřadovny, čekárnu, lože vrátného, trezor, kancelář ředitele, v 1. patře pak zasedací síň, účtárnu, archiv a byt domovníka, ve 2. patře nakonec nadstandardní byt ředitele s velkou terasou do dvora. Nutno podotknout, že ve stejné době Kopřiva projektoval Městskou spořitelnu v Kyjově, kde musel také pracovat se zasazením do historické zástavby u renesanční radnice a nemohl tak využít prvky purismu naplno.
Stavební náklad se všemi instalacemi včetně ústředního topení vyšel na 945 000 korun a budova byla zkolaudována 18. 11. 1926. Reliéfy od Josefa Kubíčka byly na fasádu doplněny počátkem roku 1927. Reliéf Práce znázorňuje kováře, rozsévačku a oráče, jež představují symboliku strojírenského průmyslu a zemědělství. Reliéf Spořivost zobrazuje mladou matku s dítětem ukládající peníz do kasičky pod dohledem otce, znázorňující rodinu pracující ve prospěch společnosti, což ještě více umocňuje symbolická postava ženy s úlem. Již před kolaudací se v tisku objevovaly pozitivní reakce. „Budova [...] nemálo přispěje k velmi pěknému vzhledu části náměstí Masarykova. Její řešení vnitřní je velmi praktické a vzhled budovy z venčí působí velmi pěkně.“
Objekt bez památkové ochrany (stejně jako pošta) stále slouží svému účelu. V průběhu let došlo jen k drobným stavebním úpravám interiéru v rámci modernizace a v exteriéru přibyly střešní vikýře pravé části. Již v roce 1999 byla zvažována památková ochrana, kterou by si stavba zasloužila, avšak stále bez výsledku.
TH (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Jan Press, Architekt Miloslav Kopřiva, Brno 2012.
Martina Mertová, Proměny Přerova mezi dvěma světovými válkami aneb Jak si vedli domácí a jak hosté v napínavém architektonickém zápasu, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova: Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 8–23.
Jaroslav Krýsa, Městská spořitelna v Přerově, in: Josef Kovařík – Jan Kratoň – Bedřich Jelínek (eds.), Přerov: Přerovsko-Kojetínsko, Brno 1933, s. 133–134.
Miloslav Kopřiva, Novostavby budov městských spořitelen, in: Karel Ryska – Ladislav Záruba (ed.), Deset let technické práce SIA 1918–1928. Památník technické práce vydaný k VIII. sjezdu Spolku čs. inženýrů a na oslavu prvního desetiletí československého státu brněnským odborem spolku SIA, Brno 1928, s. 209–213.
Holešovské listy III, 1926, č. 41, 16. 10., s. 2.
Obzor XVI, 1925, č. 150, 5. 7., s. 6.
Prameny a další zdroje
Komerční banka, Památkový katalog, https://pamatkovykatalog.cz/komercni-banka-24355521, vyhledáno 6. 11. 2024.
Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomní práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 50–51.
