Úvěrní spolek záložna

Přerov

Objekt Úvěrního spolku záložna nacházející se v centru města nedaleko Náměstí T. G. Masaryka je příkladem dekorativizujících tendencí v moderní architektuře 20.–30. let. Místní stavitel a architekt Robert Motka pro nejstarší záložní ústav na Moravě vyprojektoval moderní reprezentativní budovu s charakteristickou členitou fasádou. 

Budovu záložny si nechal postavit nejstarší přerovský peněžní ústav založený živnostníky, který byl zároveň nejstarší záložnou na Moravě. Právě vznik přerovské záložny (1861) inicioval zakládání dalších moravskoslezských záložen. Stala se ochráncem nejen zemědělství, obchodu, řemesla a průmyslu, ale i kulturního života prostřednictvím podpory řady spolků včetně Sokola. Díky finanční podpoře záložny byl v Přerově postaven také Městský dům, v jehož blízkosti si úvěrní spolek nechal vystavět svou vlastní reprezentativní záloženskou budovu přímo naproti kostela sv. Vavřince.

Pro její stavbu si vybral místního stavitele a architekta Roberta Motku. Ten byl v předválečném Přerově jedním ze tří nejvýraznějších představitelů moderního stavitelství a architektury realizující veřejné budovy, industriální stavby a soukromé vily. Ve fasádě záložny spatřujeme vlivy tuzemských dekorativních proudů, avšak také například holandského neoplasticismu. Můžeme také předpokládat, že se Motka inspiroval budovami poštovního a telegrafního úřadu ve stejné ulici od brněnského architekta Miloslava Kopřivy z let 1923–1926, které v sobě nesou prvky konstruktivismu, národního stylu, ale i rysy průmyslové architektury. 

Čtyřpodlažní řadová stavba má trojkřídlý půdorys svírající dvorní prostranství. Vítanou plasticitu symetrickému průčelí vtiskly zejména postranní rizality se zaoblenými vnitřními hranami, jejichž tvar zkopírovala i probíhající nárožní okna. Oblé tvary se objevují také v detailu, například u lizénového rámce, který ve středové partii průčelí svírá okna prvního a druhého patra. Bohatě prosklený parter s velkými okny, za nimiž se nacházely úřadovny, doplnily reliéfy s alegoriemi Průmyslu, Spořivosti a Zemědělství od Myslbekova žáka Františka Mádleho. Úřadovny byly situovány ještě do prvního patra, zatímco ve zbylých dvou podlažích se soustředily úřednické byty. Část interiérů zdobily stropní štukové dekorace. 

V roce 1948 přerovský stavitel Vladimír Samohýl provedl dispoziční úpravy. V průběhu let přibyla necitlivá robustní přístavba, jež změnila proporce posledního podlaží. Také parter prošel úpravou, během níž byl opatřen předsunutou skleněnou plochou bez výrazného členění, naštěstí však s ponecháním pískovcových reliéfů. Po Úvěrním spolku záložna v budově sídlil krátkou chvíli Moravskoslezský průmysl kamene, následně se však stavba vrátila ke svému původnímu účelu, kdy v ní našla zázemí Investiční banka a v dnešních dnech zde sídlí Československá obchodní banka. Objekt je památkově chráněn od roku 1995.

TH


Výběr z literatury

Martina Mertová, Proměny Přerova mezi dvěma světovými válkami aneb Jak si vedli domácí a jak hosté v napínavém architektonickém zápasu, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova: Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 8–23. 

Vladimír Šlapeta – Pavel Zatloukal, Moderní architektura v Přerově, Památky a příroda 3, 1981, s. 129–140.

Pavel Zatloukal, K přerovské moderní architektuře, Kultura Přerova XXIII, 1980, č. 11, s. 169–170.

Jan Jirka, Úvěrní spolek záložna v Přerově, in: Josef Kovařík – Jan Kratoň – Bedřich Jelínek (eds.), Přerov: Přerovsko-Kojetínsko, Brno 1933, s. 137–138.

 

Prameny

Záložna, Památkový kataloghttps://pamatkovykatalog.cz/zalozna-19008615, vyhledáno 4. 1. 2024.

Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomní práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 37–38.