Velkolepý neoklasicistní „palác“ okresního soudu a finančního úřadu od Klaudia Madlmayra, zkušeného architekta řady projektů úřednických budov v historickém prostředí, sliboval obdiv a vřelé přijetí veřejnosti. Prostá monumentalita, jež měla vyjadřovat náplň budov, však byla místnímu prostředí cizí. Přerovanům evokovala staré časy rakouské monarchie a jejich touze po „české“ architektuře, jaká se právě prosazovala prostřednictvím tzv. národního stylu, byla víc než vzdálená.
Historie propojených budov okresního soudu a finančního úřadu se začíná psát rokem 1850, kdy ve větších městech byly zakládány císařské úřady a magistráty, a tím rušeny vrchnostenské úřady jednotlivých panství. V Přerově byl zřízen samostatný okresní soud pro věci soudní, pro věci politické až v roce 1877. Na počátku byl umístěn v městském domě č. 10 na Horním náměstí, odkud se ještě několikrát stěhoval. Od 90. let 19. století sídlil soud v přerovském zámku, zatímco finanční správa byla umístěna v bytovém domě, než se v roce 1927 oba úřady přestěhovaly do nově zkolaudované budovy ve Smetanově ulici. Projekt dvoupatrové monumentální budovy s hlavním průčelím do Smetanovy ulice a bočními trakty do ulic Havlíčkovy a Jaselské vypracoval v roce 1924 Klaudius Madlmayr, brněnský architekt vyučený u Friedricha Ohmanna na vídeňské akademii výtvarných umění. Objekt pojal v neoklasicistním stylu, tolik typickém pro jeho tvorbu. Jeho stavby podobného charakteru najdeme i v historickém jádru Olomouce – např. budova bývalého okresního úřadu (dnes poliklinika u Tržnice). Realizaci zajistili Antonín Bartošek a Josef Pilc, strýc vyhledávaného přerovského architekta Aloise Pilce. Budova sestává ze dvou totožných, vůči sobě zrcadlově obrácených sekcí pro jednotlivé instituce tak, aby celek působil kompaktním dojmem velkolepého paláce. Jeho středovou část propojuje dlouhý mělký rizalit v plné výšce budovy. Výrazným sjednocujícím prvkem je masivní, několikrát odstupňovaná korunní římsa. Zvlášť akcentovány jsou pak jednotlivé vstupní partie s arkádovým loubím, členěné navíc pilastry, konzolami pod korunní římsou a stupňovitou atikou. Uprostřed celé fronty se nacházel půlkruhově zakončený vjezd do dvora soudu; totožný vjezd do dvora úřadu vedl z Jaselské ulice. Budova soudu se dvěma nádvořími obsahovala 38 místností včetně 4 velkých jednacích sálů v předním traktu a moderní věznici s 19 celami, koupelnami a vězeňským dvorem v traktu zadním. Finanční úřady s vlastním dvorem disponovaly více než 50 místnostmi včetně trezoru a tří bytů v zadním traktu. V budovách nechybělo ani ústřední topení, elektrické světlo a vodovod. Ještě před kolaudací se v místním tisku objevily negativní komentáře na příliš racionální, kasárenskou podobu připomínající éru monarchie, která byla vzdálená představě Čechů o vlastním architektonickém stylu v mladém demokratickém státu. „Novostavba okr. soudu v Přerově dostává z venčí nový háv. Je konečně omítána. Její fasáda však připomíná staré Rakousko blahé paměti. Její kasárnický vzhled provedením i barvou nasvědčuje tomu, že projektanti si se vzhledem této jistě nákladné stavby mnoho hlavu nelámali.“ Rozdílné občanské naladění vyvstane ještě lépe najevo ve srovnání se soudobě stavěnou protější budovou okresního úřadu od Rudolfa Stockara, jejíž dekorativní plášť reagoval na nově prosazovaný tzv. národní styl a kterou veřejnost přijala mnohem vřeleji. Objekt není památkově chráněn, stále slouží svému účelu jako okresní soud, avšak místo finančního úřadu rozšířil své působení jako probační a mediační služba a pobočka úřadu práce. Na levé části stavby (finanční úřad) v průběhu let nedošlo k žádným zásadním změnám. Oproti tomu původní budova okresního soudu byla o patro navýšena, pročež zanikla stupňovitá atika a byla narušena kompaktnost celého bloku. Původnímu architektonickému rázu také ubralo zazdění vzepětí oblouku prostředního vjezdu a většiny sklepních oken. TH (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Pavel Šopák – Michal Poláček (ed.), Fascinující, jak kvalitně dokázali naši předci stavět, Mladá fronta Dnes 31, 2020, č. 137, 13.–14. 6., s. 14. Martina Mertová, Proměny Přerova mezi dvěma světovými válkami aneb Jak si vedli domácí a jak hosté v napínavém architektonickém zápasu, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova. Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 8–23. A. Špaček, Soudnictví v Přerově, in: Josef Kovařík – Jan Kratoň – Bedřich Jelínek (eds.), Přerov. Přerovsko-Kojetínsko, Brno 1933, s. 84–85. Holešovské listy III, 1926, č. 34, 27. 8., s. 2. Prameny a další zdroje
