Optikotechna, první moravská továrna na výrobu optického zboží, patřila mezi prosperující přerovské podniky, které se v meziválečné době musely postarat o výstavbu nových výrobních prostor. Její majitel Alois Beneš projektem pověřil místního stavitele Roberta Motku, jenž navrhl moderní, bohatě prosklený hranolový objekt s rovnou střechou, oproštěný od veškeré zdobnosti. V porovnání se soudobě stavěnými kosmopolitními budovami v rámci dalších přerovských podniků vedených Karlem Zejdou či Aloisem Němcem se však novostavba Optikotechny jevila spíš umírněně.
Historie firmy Optikotechna, založené 1933, započala již rokem 1930, kdy se Dr. Aloisi Mazurkovi podařilo získat povolení Ministerstva školství, aby se na Státní průmyslové škole v Přerově vedle výuky mechaniky otevřela i výuka optiky. Drobná výroba v dílnách školy záhy vyvolala velký zájem u malovýrobců optomechanických přístrojů, již museli doposud drahou optiku dovážet ze zahraničí. S narůstající poptávkou Mazurek spojil síly s Ing. Aloisem Benešem, podnikatelem ve stavebnictví, a společně založili samostatnou výrobní továrnu pro jemnou mechaniku a optiku v prostorách bývalého cukrovaru barona Skene na Malých Novosadech č. 5 (dnešní oblast ulice Cukrovarské a Kojetínské). Dvoupatrová budova brzy přestala provozu stačit a vyvstala potřeba najít nové působiště. Mazurek oslovil Zbrojovku Brno, která Optikotechnu od Beneše v červnu 1935 odkoupila.
Zbrojovka zároveň vykoupila pozemky mimo městskou zástavbu v polích směrem na Kozlovice naproti tehdejší vrátnici městské nemocnice, kde byly i vhodnější bezprašné podmínky pro výrobu. Vypracováním projektu byl pověřen přerovský architekt a stavitel Robert Motka, který už v dubnu 1936 odevzdal plány a 7. července téhož roku začala stavba nové haly pod dozorem stavitele Karla Kovaříka. První pracovníci se s celou justáží (pracoviště závěrečného seřizování optických pozorovacích přístrojů) přestěhovali již na konci října, kolaudace proběhla v dubnu 1937.
Motka navrhnul továrnu jako čtyřkřídlou patrovou budovu svírající obdélné nádvoří tak, aby se do budoucna mohla dále rozrůstat na schématu pravoúhlé sítě (k tomu také později došlo). Zadní křídlo objektu, stejně jako nad vrátnicí, o podlaží navýšil. Navzdory několika „moderním“ prvkům, např. rovné střeše a absenci dekoru, je celkové architektonické pojetí ještě stále poplatné zažité představě o podobě továrny – ta se projevuje zejména v symetrickém řešení s nádvořím, tradičních rozměrných továrních oknech s tabulkovými výplněmi či odhaleném režném zdivu uplatněném na nárožích. Co se týká vnitřního provozu, bylo důkladně promyšleno řazení dílen dle návaznosti výroby a montáže pro dosažení nejvyšší produktivity. Do navýšeného podlaží nad vrátnicí Motka umístil kancelářské prostory.
Ve druhé polovině roku 1938 započala přístavba nového dvoupatrového křídla stávající budovy (dnes označované jako M2) na jižní straně, která byla dokončena v roce 1940. Kromě výrobních prostor zde byly umístěny i kanceláře. Dle některých zdrojů se již v této fázi přistavělo druhé patro původní budovy, dle jiných k tomu došlo až v letech 1941–1942, kdy se areál rozrostl o další etážovou výrobní budovu (dnes M3) pod dohledem stavitele Roberta Svobody. Spolu se stavbou jídelny nabyl tovární komplex rokem 1942 kompaktního čtvercového uzavřeného tvaru.
Vzhledem ke změně režimu byla v říjnu 1945 Optikotechna zestátněna a od ledna 1946 již vystupovala jako národní podnik Meopta. Budovy M2 a M3 byly někdy v této době propojeny koridory v úrovni prvních pater. V budově M2 se v roce 1962 ve sklepních prostorách zhotovila nová kotelna a po roce 1965 proběhla rekonstrukce celého objektu společně s halou M3 včetně dokončování omítek. V současné době se v přízemí původní Motkovy stavby nachází opravna strojů a zařízení, v prvním patře montážní dílny a ve druhém pracoviště vyvařování na snímání povlaků ze skla a kovu.
Dnes bychom původní moderní novostavbu továrny po všech stavebních úpravách těžko poznali; snad jen v přistavěném druhém patře bychom tu a tam našli původní tabulkové okno. Budova se tak stala pouze jednou z řady utilitárních staveb v rozlehlém komplexu kdysi celorepublikově slavné firmy.
TH (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Jiří Děrda, 80 let optického průmyslu v Přerově, Přerov 2013.
Petr Sehnálek, Zmizelý Přerov ve fotografiích, Nové Přerovsko 22, 2013, č. 30, 26. 3., s. 6.
Prameny a další zdroje
Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945. Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomní práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 44–45.
Putování historií. Přerovská Optikotechna, Televize Přerov, https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=j4LIRjpLiPk, vyhledáno 6. 10. 2024.
JZ [Jan Zikmund], Optikotechna, Industriální topografie. Průmyslová architektura a technické stavby, http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V005350, vyhledáno 8. 11. 2024.
