Rodinný dům právníka Stanislava Tomance, jedna z nejlepších ukázek vytříbeného funkcionalismu v Hranicích, byl dlouho považován za dílo místního stavitele Vladimíra Hudce. Teprve nedávno se podařilo prosadit, že patří do souboru mnoha zdejších realizací pražského architekta Karla Caivase z let 1938–1941, v rámci něhož je dokonce nejstarší. Dům vyniká důmyslným hmotovým uspořádáním i jemnou modelací s charakteristickými zaoblenými nárožími a je dnes chráněn jako nemovitá kulturní památka.
Advokát Stanislav Tomanec se do Hranic přistěhoval v roce 1938 poté, co jeho dosavadní místo působení – Nový Jičín – připadlo do pásma Sudet. Téhož roku pověřil pražského architekta Karla Caivase projektem nového domu a začal ve městě provozovat advokátní kancelář. Stavbu domu provedl hranický stavitel Vladimír Hudec, jenž byl dlouho považován i za autora vlastního návrhu.
Třípodlažní objekt s valbovou střechou se nachází na vyvýšené svažité parcele, jež spolu se stísněnými rozměry pozemku předurčila nekonvenční hmotové uspořádání. Do hloubky terénu ve východní polovině půdorysu domu byla zapuštěna úzká kamenná „podnož“ s garáží, vytaženou mimo půdorys domu až do ulice. Západní polovina suterénu zůstala nezastavěná; své místo zde našla pouze dvojice mohutných válcových pilířů vynášejících nad zem západní polovinu přízemí. Toto řešení umožnilo vznik krytého vstupního prostoru do domu. Přízemí a první patro je ozvláštněno zaoblenými nárožími a terasou s výraznou kšiltovou střechou při uličním průčelí; na severním, vstupním průčelí Caivas uplatnil konkávní vykrojení – „negativ“ zaoblených nároží, aby zjemnil přechod mezi západní, „levitující“ polovinou domu a polovinou východní, spočívající na kamenné podnoži. Fasáda září hladkou běloskvoucí omítkou, kterou na terase doplňují partie obkladu ze světlého dřeva.
Po změně politického režimu v únoru 1948 musela rodina ustoupit užívacímu právu a vystěhovat se z dolního patra, kam byli záhy nastěhování nájemníci z řad příslušníků státní bezpečnosti. Stav, do kterého se během následujících let kvůli této situaci dům dostal, v roce 1982 nakonec majitele vedl k prodeji vily. Od roku 1995 je vila součástí ochranného pásma městské památkové zóny Hranice i samostatnou nemovitou kulturní památkou.
NK (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 144, 146.
Václav Bednář – Tomáš Pospěch, Židé na Hranicku, Hranice 2007, s. 10–11.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000, s. 61.
Prameny a další zdroje
Tomancova vila, Památkový katalog, https://pamatkovykatalog.cz/tomancova-vila-540110, vyhledáno 20.12.2024.
(vrb), Tomancova vila v Hranicích je na prodej, Hranický deník.cz, https://hranicky.denik.cz/zpravy_region/tomancova-vila-v-hranicich-se-prodava-20121025.html, vyhledáno 23.12.2024.
