Adaptací bývalé měšťanské školy v Hranicích na prostory pro soubor Beskydského divadla měla vzniknout moderně vybavená a funkční scéna, která by pojala až 540 návštěvníků. K vytvoření návrhů byl osloven architekt Lubomír Šlapeta, který byl mimo jiné velmi zdatným projektantem kulturních staveb, z nichž byl kvůli nepříznivým podmínkám realizován jen velmi malý zlomek. K těm neuskutečněným bohužel patří i projekt pro divadlo v Hranicích.
Spolek Beskydského divadla se stálým sídlem v Hranicích na Moravě vznikl jako jeden z mála profesionálních souborů ve válečném období. Za jeho vznikem stála skupina příznivců kulturních aktivit v regionu sjednocená v Družstvu Beskydského divadla. Na základě jejich podpory a finančních příspěvků mohl soubor svou činnost zahájit 19. prosince 1942. Dočasně využívali pronajímané prostory místní Turnhalle, kina Viktoria a Městského domu. Tato situace však nebyla ekonomicky, prostorově ani technicky ideální. Členové Družstva, kteří na činnost souboru dohlíželi, viděli řešení prostorové krize ve vybudování sítě kulturních domů v oblastech, kam soubor dojížděl hrát. Přesto bylo stále potřeba důstojného kulturního stánku pro domácí scénu. Proto v roce 1945 oslovili architekta Lubomíra Šlapetu k vytvoření návrhu na adaptaci budovy bývalé měšťanské školy pro divadelní účely. Původní stavba z let 1898–1899, nacházející se v části Motošína pod č.p. 216, se svou podkovovitou dispozicí přímo vybízela pro zamýšlenou adaptaci. Vestavba do dvora a prodloužení stávajících křídel by vyřešily absenci sálu a provozních prostor, přičemž celková dispozice by měla tvar pravoúhlého lichoběžníku. Z exteriéru měly být čitelné obě stavební fáze. Projekt počítal se zachováním historizujících fasád původního objektu. Nově přidané purizující hmoty, mezi nimiž vynikalo převýšené provaziště, byly naopak oproštěny od přemíry zdobných prvků; plastickému členění se nicméně nevyhnuly bezpodmínečně – objekt měla kontinuálně obíhat odstupňovaná korunní římsa a nové okenní otvory, s převahou nezvykle malých čtvercových formátů, měly být lemovány jednoduchými ostěními. Právě tento „umírněnější“ přístup, který počítal se zachováním historizujících prvků původní budovy, je v kontextu dalších Šlapetových návrhů divadel z této doby v jeho tvorbě výjimečný. Ať už šlo o rekonstrukce (Divadlo v odborovém domě v Olomouci, 1941, České divadlo v Olomouci, 1941–1942) či novostavby (Dům osvěty s divadlem v Jeseníku, 1946, Městské divadlo a kino v Kroměříži, 1947–1953 ad.), do jeho dalších projektů se otiskly „radikálnější“ funkcionalistické formy. V interiérech původní budovy Šlapeta navrhl jak společenské, tak technické prostory. Jeho snahou bylo maximálně využít dispozici původní budovy a adaptovat její prostory, ke které měl být připojen nový objekt funkčně harmonizující s původní stavbou. V přízemí původní budovy mělo vzniknout reprezentativní foyer s šatnami, hygienickým zázemím, kuřáckým a dámským salonkem. V přístavbě měl být hlavní divadelní sál s protáhlým hledištěm a balkonem s kapacitou 540 míst. Jeviště bylo navrženo s velkou točnou a po jeho stranách se měly nacházet sklady kulis a provozní prostory (čekárna herců, kuřárna, rekvizitárna a technické místnosti). První patro mělo sloužit pro administrativu a provoz divadla, s kancelářemi, archivem, zkušebnami a sociálním zázemím. Šlapetův ideový návrh nebylo možné realizovat kvůli zásadním závadám na stavu původní budovy, které by způsobily navýšení nákladů. Návrh se navíc setkal s kritikou brněnského architekta Bohumila Babánka, na jehož schválení záviselo pokračování prací. Babánek návrh přestavby označil za příliš rozsáhlý na to, že budova měla sloužit jen jako provizorium. Nakonec se Beskydské divadlo roku 1947 přestěhovalo do Nového Jičína, kde bylo vhodnější potřebám divadla přizpůsobit německý spolkový dům. Svou činnost zde divadlo zahájilo 1. září 1947. NK (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Petr Pelčák – Vladimír Šlapeta, Lubomír Šlapeta – Čestmír Šlapeta: Architekotnické dílo/Architectural work (kat. výst.), Muzeum umění Olomouc – Galerie architektury Brno 2003, s. 30, 32. Jiří Valenta – Vítězslava Šrámková, Místopis českého amatérského divadla 1. A–M, Praha 2001, s. 267. Po pěti letech 1939–1944. K pátému výročí Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1944, Praha 1944, s. 148. Prameny a další zdroje Státní okresní archiv Přerov, fond Národní souručenství Hranice (Beskydské divadlo, mj. přípravný výbor, seznamy přispívajících členů, hodnocení činnosti), inv. č. 13, karton č. 1, 1942–1944.
