Rodinný dům pro právníka Ludvíka Weinberga a jeho ženu Grétu je realizací významného brněnského architekta Arnošta Wiesnera v samém centru města. Dům je netradiční svou dispozicí, kdy v horních patrech skrývá mezonetový byt. Je ceněný také pro svou barevnost a tradicionalistické prvky.
Řadový dům podle plánů Arnošta Wiesnera postavil v proluce ve Farní ulici během osmi měsíců stavitel Vladimír Hudec. Část orientovaná směrem do ulice je jednopatrová s podkrovím, v části do zahrady je dům dvoupatrový. Světlá omítka je doplněna o kompozici červených rámů oken odlišných velikostí a formátů předstupujících před líc fasády. Stejnou barvu jako okenní rámy má také cihelný sokl i roleta garážových vrat. Vstupní dveře jsou opatřeny stříškou a obloženy stejnými kachličkami, které jsou využity na sokl. Barevnost se propisuje i do interiéru, a to ve formě červených xylolitových podlah a schodišťových stupňů. Jedná se o jeden z prvních funkcionalistických domů s takto výrazným použitím barevných kontrastů. Častěji se s tímto přístupem setkáváme až v druhé polovině 30. let.
Suterén domu sloužil jako technické zázemí. V přízemí se nacházela garáž a menší ze dvou bytů včetně pokoje pro služku. Zbylá dvě patra pojala mezonetový byt Weinbergových. V prvním patře byly společenské místnosti, kuchyně a pokoj služky. O patro výše byly situovány pokoje rodičů a dětí. Překvapivým prvkem je strop v prvním patře dělený dekorativními dřevěnými trámy bez nosné funkce. Všechny reprezentativní a obytné místnosti byly situovány směrem do zahrady a měly také velkorysejší okna a lepší oslunění. Oproti tomu na straně do ulice byly orientovány kuchyně a koupelny s malými okny. Ze strany stavebního úřadu byl návrh kritizován za nedostatek osvětlení a větrání technických místností a koupelen.
Wiesner využil některé prvky rozvržení uliční fasády Weinbergova domu při návrhu obytné části pošty v Šumperku.
Osud rodiny byl za nacistické okupace tragický. Dům byl rodině zabaven a manželé byli transportováni do Treblinky, kde zemřeli. Synové Otto a Kurt byli umučeni v Terezíně a Osvětimi.
V roce 1960 byly přistavěny příčky ve třech místnostech, poslední patro bylo sníženo a upraveno na podkroví. Původně rovná střecha byla nahrazena střechou sedlovou. Ve druhém patře byl odstraněn balkon do zahrady.
Do dnešních dnů bylo poslední patro ze strany od zahrady dostavěno včetně balkonu. Z uliční strany zůstal dům jednopatrový. Okenní rámy do zahrady již také nemají svou původní barevnost. V současnosti je dům dobře udržovaný a majitelé se starají i o původní podlahy a detaily. V bývalé garáži funguje malé kadeřnictví. Dům je památkově chráněný.
MČ (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 154–157.
Petr Pelčák – Ivan Wahla, Ernst Wiesner 1890–1971, Brno 2005.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000.
Prameny a další zdroje
Rodinný dům, Památkový katalog, https://www.pamatkovykatalog.cz/rodinny-dum-532106, vyhledáno 10. 9. 2024.
Bára Šťastná, Ernst Wiesner: Budova Poštovního a telegrafního úřadu v Šumperku (diplomová práce), Seminář dějin umění FF MUNI, Brno 2014.
