Budova pošty vystavěná během mohutného rozvoje lázní ve třicátých letech doplnila soubor technických objektů, mezi něž se přirozeně včlenila zejména díky svým nenápadným, lapidárním formám, které se přibližují daleko víc průmyslové architektuře než architektuře „slavnostních“ budov veřejných institucí. Celek působí o to kompaktněji, že jej navrhl jediný architekt – Karel Kotas, autor mnoha dalších zdejších realizací, jenž kladl důraz na celkovou urbanistickou koncepci území a zachování jednotného architektonického rázu nově vznikajících budov.
V roce 1930 se stává vlastníkem lázní Ústřední sociální pojišťovna v Praze a zahajuje zde rozsáhlou výstavbu. Budova pošty pochází ze závěru třicátých let a překvapí už svým umístěním mimo centrum. Autor ji situoval do svahu nad lázeňský dům Bečva a kolonádu, do bezprostředního sousedství zmíněných technických objektů kotelny a strojovny z let 1933–1934 přístupných jen po úzké vedlejší silnici. Nesnadno dostupný terén v přírodním rámci s organickým, oblým tvarem staveniště si vyžádal důmyslné půdorysné uspořádání celého souboru, a to pomocí „pilovitého“ uskakování stavební čáry. Dynamiku hmot podpořil také kontrast horizontál s vertikálami: pohledově exponovanější, nízký objekt pošty v popředí a naopak výškově orientované technické zázemí lázní V pozadí. Vlastní budovu pošty Karel Kotas pojal jako neokázalou, lapidární a výrazově prostou „kostku“ čtvercového půdorysu, k níž se zezadu kolmo připojuje úzký obslužný trakt, doplněný samostatně stojícím skladištěm. Celý soubor je přízemní, opatřený hladkými omítkami. Hlavní budova se vyrovnává s největším výškovým rozdílem svahu, a tak se k jejímu hlavnímu vchodu přistupuje přes terasu, k níž vede výrazné kamenné schodiště s trubkovým zábradlím (obdobné je uplatněno také u bočního služebního vstupu). Neopracovaný lomový kámen vyplňuje i povrch vysokého soklu. Celkový křehký výraz stavbě dodávají velkorysá pásová okna a plně prosklená křídla hlavního vstupu osazená až do líce fasády. Tíživě oproti tomu může působit vysoká plocha hladkých omítek nad okny, tedy netradiční proporčnost, s níž se však u funkcionalistických budov setkáváme poměrně často. Budova je od roku 1990 památkově chráněná a do dnešních dnů se zachovala de facto v autentickém stavu. V roce 2022 byl provoz pošty ukončen, prostory tak zůstávají bez využití v soukromém vlastnictví lázní. LJ (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Ivan Wahla (edd.), Karel Kotas. 1894–1973, Brno 2021. Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 132. Pavel Zatloukal – Lubomír Zeman, Slavné lázně Čech, Moravy a Slezska, Praha 2014, s. 447–448. Pavel Zatloukal – Vítězslav Kollmann, Moravské lázně v proměnách dvou staletí (kat. výst.), Oblastní galerie výtvarných umění v Olomouci 1987, s. 129. Prameny a další zdroje
