Tradicionalisticky laděný dům Julie Černé od nadaného přerovského stavitele Aloise Pilce dobře ilustruje „opatrné“ průniky moderního architektonického tvarosloví a nových dispozičních řešení do konzervativního maloměstského prostředí. Spolu se sousední Heinrichovou vilou, projektovanou rovněž Pilcem, dům vytvořil soudržnou architektonickou dvojici v nově vznikající městské části.
Rodinný dům Julie Černé od přerovského stavitele Aloise Pilce byl vystavěn na nově budovaném, parkově upraveném náměstí, jež se mělo stát „bránou“ do města směrem od vlakového nádraží. V jeho sousedství současně vznikala další Pilcova realizace – rodinný dům Maxe Heinricha, jenž vykazuje několik společných architektonických prvků a je citlivý vůči svému protějšku; v celkovém, neoklasicistním výrazu se však podstatně liší.
Plány na stavbu domu Pilc vypracoval v prosinci 1927 a již na konci následujícího roku, kdy proběhla kolaudace, dům získal povolení k užívání. Jedná se o tradičně pojatý rodinný dům s vysokou sedlovou střechou, odkazující na architekturu anglických zahradních měst. Je vystavěn na jednoduchém obdélném půdorysu s mělkým postranním přístavkem, v němž je umístěn hlavní vstup, zatímco uliční průčelí je definováno výrazným architektonickým prvkem – lodžií v úrovni podkroví, podpíranou třemi mohutnými kanelovanými sloupy, variovanými i u sousední Henrichovy vily.
Přízemní část fasády směrem do ulice je mírně předsunutá a opatřená světlým cihlovým dekorem, který vizuálně sjednocuje dům s podezdívkou oplocení. Pilcova typická plastická římsa obíhá celé patro a dodává stavbě jemný klasicizující akcent. Směrem k sousednímu domu rodiny Heinrichových je průčelí ozvláštněno trojúhelným štítem s půlkruhovým oknem, čímž architekt vnáší do jinak střídmé fasády výtvarnou dynamiku.
Vstupní nekryté schodiště vede do zvýšeného přízemí, kde se nachází prostorná hala sloužící jako centrální komunikační a společenský prostor domu. Z haly se vstupuje ložnice nebo do slunné jídelny orientované k ulici. Kuchyň s okny do dvora je propojena se spíží, malým pokojem pro služebnou a koupelnou. V podkroví se nachází jeden rozměrný pokoj s lodžií, poskytující soukromý prostor s výhledem do ulice. Zbytek podkroví je využit jako půdní skladovací prostor.
V roce 1969 tehdejší majitelé podali návrh na výstavbu garáže ve dvoře, která byla dokončena v roce 1972. Vila zůstala bez zásadních stavebních úprav a dodnes si zachovává svou původní podobu, což z ní činí cenný architektonický doklad vývoje individuálního bydlení ve 20. letech 20. století.
AH (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Ivana Láníková (Málková), Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektura jako scéna (bakalářská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2015.
Ivana Láníková (Málková), Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektonická centra a periferie (diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2018.
Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomová práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004.
Prameny a další zdroje
Stavební archiv Městského úřadu Kojetín, pod č. 1035.
Muzeum umění Olomouc – MUO, pozůstalost Aloise Pilce, fondy A 1481–1536.
