Vila Františky Vaškové je významným příkladem architektury 30. let 20. století, kdy se v českých zemích prosazoval funkcionalismus, avšak stále existovala poptávka po tradičnějších formách. Původní progresivní návrh přerovského stavitele Aloise Pilce byl na přání klientky v průběhu realizace modifikován ve prospěch tradičnější estetiky, zejména přidáním valbové střechy. Přesto se stavba vyznačuje moderní dispozicí, promyšleným propojením interiéru s exteriérem a precizním architektonickým členěním fasády.
Vila se nachází na klidném okraji obce, obklopená rozlehlou svažitou zahradou a zelení. Objekt sousedí s menšími rodinnými domy, ale jeho modernistická architektura jej od nich výrazně odlišuje. Otevřený výhled na východní stranu směrem k volné krajině podtrhuje exklusivní charakter vily.
Nadaný přerovský stavitel Alois Pilc navrhl kompaktní objekt, založený na obdélném půdorysu, s řadou dynamizujících prvků, např. s předsazenými terasami a půlkruhovým arkýřem, který kryje hlavní vstup a zároveň pokračuje v patře jako balkon. Tento prvek dodává vnější podobě vily jemnou plasticitu a vytváří zajímavou hru světla a stínu. Trojdílná okna s příčkováním přispívají k rytmizaci fasády, přičemž jejich rozměry a rozložení reflektují funkční využití vnitřních prostor. Fasáda také využívá dvoutónového řešení, které podtrhuje celkové horizontální vyznění a vizuálně odděluje jednotlivé úrovně stavby – soklová část je tmavší, zatímco horní podlaží a střešní vikýř jsou světlejší. Čistě moderní geometrickou kompozici exteriéru narušuje jen valbová střecha, jejíž uplatnění si oproti původnímu projektu prosadila investorka.
Interiéru dominuje rozlehlá schodišťová hala, která slouží jako reprezentační, pobytový i komunikační prostor. Její monumentalita a velikost, přesahující rozměry kuchyně i jídelny, odráží principy moderní vilové architektury, které na velkolepé vstupní prostory kladly důraz. V hale je vyhrazen výklenek pro pěstování rostlin, prostor pro klavír a posezení. Hala se tak stává nejen komunikačním uzlem, ale i místem pro setkávání a společenský život. Z haly se vstupuje do kuchyně, která je propojena se spíží a pokojem pro služebnou. Jídelna sousedí s hlavním obytným prostorem a disponuje přímým vstupem na půlkruhovou terasu, kterou nesou čtyři subtilní kruhové pilíře.
V prvním patře architekt prostor haly částečně redukoval, aby uvolnil místo loveckému pokoji s arkýřem. Pokoj byl pravděpodobně určen pro sbírky loveckých trofejí, nebo sloužil jako pracovna. Patro dále zahrnuje nadstandardně vybavenou a prostornou koupelnu, dvě ložnice, přičemž jedna z nich má přímý vstup na balkon nad arkýřem.
Podkrovní prostor skrývá menší pokoj s vikýřem, který mohl sloužit jako hostinský pokoj, pokoj pro personál nebo pracovna.
V suterénu Pilc soustředil mimo provozní zázemí také garáž. Vila zůstala bez zásadních stavebních úprav a dodnes si zachovává svou původní podobu, což z ní činí cenný architektonický doklad vývoje individuálního bydlení ve 20. letech 20. století.
AH (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Ivana Láníková, Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektura jako scéna (bakalářská diplomvá práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2015.
Ivana Láníková, Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektonická centra a periferie (diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2018.
Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomová práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004.
Prameny a další zdroje
Muzeum umění Olomouc – MUO, pozůstalost Aloise Pilce, fondy A 1481–1536.
