Dům s ateliérem malíře Jana Sázela, ojedinělá, dnes bohužel již zaniklá kojetínská stavba, která mířila ke špičce soudobého architektonického vývoje, dodnes překvapuje a provokuje řadu otázek, např. z jakého impulsu se investor – konzervativně založený umělec – rozhodl pro nekonvenční projekt; kde hledal inspiraci jeho autor – lokální stavitel Jiří Novotný, v kontextu jehož tvorby šlo o zcela osamocený „modernistický pokus“; měl na projektu podíl ještě někdo další?
Akademický malíř Jan Sázel (1898–1968), kojetínský rodák, se na studia dostává až jako třiadvacetiletý po skončení první světové války. V roce 1921 nastupuje na soukromou krajinářskou školu profesora Engelmüllera a od roku 1923 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Jakuba Obrovského. Přestože ve své vlastní tvorbě „neprovokoval“, držel se konvenčních námětů a zpracování, jako například zátiší nebo hanácké krajiny, nedlouho po návratu do rodného města si nechává místním stavitelem Jiřím Novotným a jeho stavební firmou navrhnout vlastní dům s ateliérem, jehož architektonické pojetí se na místní poměry jako provokativní naopak jevit mohlo.
Pro stavbu byl určen pozemek u rybníka, v těsné blízkosti hostince Na Hrázi, patřící rodině Sázelových, který byl v období první republiky důležitým společenským a kulturním místem. Nevelký, úsporně řešený objekt sestával z lapidární jednopatrové hmoty – podélného kvádru, jehož plochou střechu převyšovala dvě strohá komínová tělesa. Vyvýšené přízemí, jež soustředilo jen malý dvoupokojový byt, bylo přístupné po zaoblené venkovní platformě obehnané subtilním trubkovým zábradlím; po ní se zároveň přistupovalo k exteriérovému schodišti s mohutnými zděnými schody i zděným „zubatým“ zábradlím, které vedlo do prvního patra, zcela vyhrazeného pro malířský ateliér s terasou. Dostatečné prosvětlení interiéru dílny, ale zároveň i působivé výhledy na vodní plochu a lesy, umožňovaly rozměrné okenní tabule továrního vzhledu. Strohé, čistě puristické vyznění exteriéru narušila trojice útlých plastických pásků, obíhajících v pravidelném rozestupu obvod prvního patra. Kontrastní barvou bylo zvýrazněno tyčové zábradlí a jedno z komínových těles.
Výsledný architektonický výraz, jenž mířil k nejaktuálnějším stylovým proudům, překvapuje jak z pohledu investora – konzervativně založeného umělce –, tak i z pohledu projektanta. V kontextu tvorby Jiřího Novotného šlo totiž o zcela osamocený „modernistický pokus“. Jako možný zdroj inspirace se jeví brněnská Výstava soudobé kultury z roku 1928, kde v pavilonu Akademie výtvarných umění vystavovali Sázelovi spolužáci z ateliéru Jakuba Obrovského. Lze předpokládat, že ji proto Sázel navštívil, a tedy zhlédl i to nejlepší z funkcionalistické architektury na Moravě. Nelze vyloučit, že se na projektu mohl podílet Bohumír Novotný, syn Jiřího, který posléze přebírá vedení stavební firmy.
Pro Jiřího Novotného se jednalo o téměř poslední realizaci, které však přikládal velký význam, jak dosvědčují její četné reprodukce, coby součást firemní inzerce v místním tisku.
Dům se bohužel do dnešních dnů nezachoval. Jan Sázel neměl potomky; po jeho smrti i smrti jeho manželky byl objekt zcela zbourán.
LJ (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Jan Kraťoch – Břetislav Jelínek – Josef Kovařík (red.), Přerov. Přerovsko-Kojetínsko, Brno 1933.
Prameny a další zdroje
Jan Sázel, Galerie rodáků, https://mekskojetin.cz/galerie-rodaku/jan-sazel, vyhledáno 15. 10. 2024.
Výstava soudobé kultury v Československu, Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820-1950, https://databazevystav.udu.cas.cz/cz/detail/vystava-soudobe-kultury-v-ceskoslovensku, vyhledáno 2. 11. 2024.
Výstaviště Brno 1928–2018, Brněnský architektonický manuál, https://www.bam.brno.cz/stezka/22-vystaviste-brno-1928-2018, vyhledáno 2. 11. 2024.
