V rámci krátkého, avšak intenzivního působení Karla Caivase v Hranicích a Teplicích nad Bečvou, kde během pouhých tří let vypracoval bezmála deset projektů, zaujímá budova záložny zvláštní postavení, protože je v rámci tohoto souboru jediným neprivátním objektem a také jedinou rekonstrukcí, nikoliv novostavbou. Navzdory poměrně přísným podmínkám památkového úřadu se autorovi nakonec podařilo nalézt vhodný kompromis, jak respektovat původní hmotu domu s loubím a nenarušit starobylý ráz okolního prostředí, přitom však navrhnout moderní a funkční interiér i fasádu soudobého výrazu.
Kontribučenská záložna v Hranicích vznikla v roce 1890 proměnou z bývalého kontribučního fondu. Až do roku 1926, kdy zakoupila nárožní dům čp. 110 na Pernštejnském náměstí (tehdy Kramářově náměstí), využívala přechodně různé domy v centru města. Získaný objekt začala upravovat hned v roce 1926, a to podle dekorativního projektu, jehož autora se prozatím nepodařilo dohledat. Kromě záložny v něm měla sídlit také Zemědělská nemocenská pojišťovna a v parteru ještě prodejna Rolnického mlékařského družstva. Úpravy bohužel přinesly značné památkové ztráty, zejména zánik barokní nástěnné malby mezi okny hlavního průčelí.
Projektem další přestavby, která domu vtiskla současnou podobu a dvoupatrovou dispozici, byl v roce 1938 pověřen Karel Caivas, jenž tou dobou v Hranicích čile působil (vily Oskara L. Sterna, Stanislava Tomance, Františka poledny apod.). S rekonstrukcemi a modernizacemi památkových objektů, resp. s projekty v historickém prostředí, se Caivas potýkal spíš jen výjimečně (např. adaptace pražského divadla v Unitarii); v jeho hledáčku doposud byly zejména právě novostavby rodinných domů a vil nebo technických budov. Úprava historického domu, realizovaná navíc v problematických válečných časech, se proto pro autora stala výzvou.
Architekt se musel vypořádat s exponovanou nárožní situací, ale i nesourodým architektonickým kontextem – v sousedství zleva ustoupená funkcionalistická a ploše zastřešená novostavba domu čp. 111 z počátku 30. let; zprava dům čp. 109 zachovávající původní hmotu včetně podloubí, avšak oproštěný od veškeré zdobnosti; na protější parcele velkolepá budova renesančního zámku. Dle podmínky stavebního úřadu, budova neměla exhibovat, např. užitím obkládaček, „které jsou často vtíravě zbarveny“, měla být opatřena „vzhlednou omítkou neutrální barvy“ a zejména měla zachovat loubí. Tyto požadavky na umírněnou podobu Caivas dodržel a přidal ještě valbovou střechu stejného sklonu, jako mají ostatní domy na Pernštejnském náměstí (v roce 1940 totiž vešel v platnost zákaz rovných střech). Neuposlechl však požadavek na řešení hlavního průčelí, které bylo dle úřadu „nevyvážené vinou velkých sdružených oken do sálu“ a prospělo by mu „rozdělení na tři okna s úzkými pilířky a s vertikálním dělením, čímž se vzhled průčelí uklidní“. Okno ponechal pásové a dále dům ozvláštnil zaoblenými nárožími (jaké užil i u zdejší, soudobě stavěné Tomancovy vily). Překvapivě si také dokázal prosadit úpravu loubí, aby docílil maximálního prosvětlení interiéru prodejny – došlo k ubourání a zvýšení původních renesančních kleneb a k výměně nárožního mohutného pilíře za pilíř subtilní, betonový.
Parteru dominoval bohatě prosklený výkladec, vlastní vstup do domu byl nenápadný, zasazený do úzké, mírně ustoupené a barevně odlišené partie boční fasády směrem do Jiráskovy ulice. Doposud se v poměrně autentickém stavu zachovalo velkorysé prostorné schodiště s důmyslně řešeným prosvětlením pomocí plně proskleného stropu a podest ze skleněných tvárnic (luxfer).
Dům nemá památkovou ochranu, avšak je součástí městské památkové zóny a zachovává si dodnes původní architektonický výraz, který domu vtiskly Caivasovy úpravy.
AW (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 146, 147, 152.
Bohumír Indra, Historie hranických domů. Kapitolky z topografie města Hranice, Hranice 2005, s. 241–244.
Tomáš Pospěch, Karel Caivas. Stavby v Hranicích a nedalekých Teplicích nad Bečvou, Prostor Zlín 6, 1998, č. 2, s. 22–25.
Tomáš Pospěch, Meziválečná architektura v Hranicích, Umění 45, 1998, s. 267–275.
J. P., Kontribučenské záložny na Moravě, Obzor národohospodářský 9, 1904, s. 164–175.
Prameny a další zdroje
Jana Synková, Obecní samospráva Hranic v letech 1850−1914. Pohled do hospodářství města a průmyslového vývoje (magisterská diplomová práce), Katedra historie FFUP, Olomouc 2014.
