Stavba školy pro ženská povolání z třicátých let dvacátého století byla původně brněnským architektem Jaroslavem Fialou projektována jako funkcionalistická. Nakonec byla podle jeho původního projektu realizována jen část, přesto se připojený dům pro školníka zapsal do historie Hranic jako jeden z prvních domů s rovnou střechou. Výsledná realizace hlavní budovy je jednoduchá, zato však účelná a svou funkci dokáže plnit dodnes.
Školní instituce, v nichž se připravovaly dívky na budoucí povolání, se ve své době nazývaly Odbornými školami pro ženská povolání Charlotty Masarykové nebo Rodinnými školami Charlotty Masarykové. Ta v Hranicích patřila ve své době k nejmodernějším v republice, přestože její řešení bylo úsporné a vybavení jednoduché.
Na počátku třicátých let byly brněnskými architekty projektovány v Hranicích dvě školy: v roce 1931 Eduardem Žáčkem Živnostenská škola pokračovací a o rok dříve Jaroslavem Fialou Odborná škola pro ženská povolání. Obě byly navrhovány jako funkcionalistické s rovnou střechou, avšak realizace se dočkal pouze návrh Fialův. V letech 1931–1933 stavbu podle upravených plánů prováděl lokální stavitel Vladimír Hudec.
Třípodlažní budova školy s dvoupodlažní přístavbou pro školníka je situována na nárožním pozemku, který lemují ulice Studentská a Kramolišova. Škola je na půdorysu obdélném, k němuž ze severozápadu připojená kubická hmota soukromého obydlí navazuje na frontu rodinných domů. Školníkův dům je prostoru školy předsunut, díky čemuž vznikl vstupní předprostor budovy školy vyhýbající se jakékoli okázalosti. Celý komplex byl navržen v čistých geometrických tvarech kubusů s rovnými střechami, doplněn o velmi osobité prvky širokých oken ve vstupním průčelí a prodlouženého přístřešku nad terasou.
Z architektova progresivního záměru se uskutečnila jen část. Dvoupatrová budova s rovnou střechou, velkoplošnými okny a předsunutým vstupem byla nahrazena nenápadnou stavbou se střechou valbovou s výraznou korunní římsou, čímž se funkcionalistickému řešení zásadně vzdálila. Odklon ještě více umocnil tvar tradičně komponovaných oken a symetrická dispozice na půdorysu písmene U. Jak by stavba vypadala podle původního návrhu, může napovědět podoba přilehlého domu pro školníka, který byl realizován téměř beze změn.
Škola byla slavnostně otevřena 14. května 1933 za účasti představitelů Ministerstva školství. Budova nemá žádnou památkovou ochranu a nebyla výrazně zasažena rekonstrukcemi. Dodnes plní svou funkci – prostory využívá Speciální základní a mateřská škola Hranice.
NK
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 104–105.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000, s. 53.
Prameny a další zdroje
Věstník školský, Lidové noviny XLI, 1933, č. 290, 10. 6., s. 4.
