Budova Poštovního a telegrafního úřadu je jednou z nejzachovalejších staveb na třídě 1. máje spojující centrum města s hlavním nádražím. Dům byl postaven podle projektu pražského architekta Václava Velvarského, ovlivněného tzv. holandskou modernou s charakteristickým odhaleným cihlovým zdivem. Třípodlažní objekt soustředil prostory pro potřeby pošty, telegrafní ústředny a četnictva.
Z důvodu nedostatečného zázemí jak pro zaměstnance, tak převážně pro zákazníky pošty, která sídlila v domě č. p. 122 na Masarykově náměstí (dnešní Česká pojišťovna), se již roku 1914 přistoupilo k výstavbě nové budovy na rozmezí tehdejší Wilsonovy třídy (dnes tř. 1. máje) a Pražákova náměstí (nám. 8. května). Dříve na tomto místě stával dům Křenkových, který sloužil jako chudobinec. Realizace, kterou zahájil místní stavitel Václav Jonáš, pozdější starosta Hranic, však byla přerušena kvůli válečným událostem.
V poválečných letech nebylo město schopno vystavět poštu na vlastní náklady, a tak odevzdalo připravené staveniště Ministerstvu veřejných staveb. Projekt byl oživen až v roce 1927, kdy pražský architekt Václav Velvarský předložil návrh ovlivněný tzv. holandskou modernou, pro niž je typické uplatnění odhaleného režného zdiva, často v kombinaci s omítanými plochami. Prováděcí plány jsou podepsány inženýrem Hlaváčkem z Brna. Stavební práce měl na starost místní stavitel Alois Jambor. Stavba byla započata 21. 5. 1927 a dokončena 30. 1. 1929.
Monumentální třípodlažní „palác“ s bohatě plasticky členěnou fasádou se nachází uprostřed řadové zástavby. Parter s obkladem z umělého kamene, evokujícím tradiční bosáž, domu vtiskl těžký výraz. Mohutně vyhlíží také dvojice vysokých lizénových rámců, jejichž vertikalita kontrastuje s horizontálou podélných průběžných říms. Zbylé plochy fasády pokrývá odhalené cihlové zdivo. Podle původních plánů měl mít dům plochou střechu – jako jeden z prvních v Hranicích. Konzervativní podmínky ve městě však nakonec vedly ke změně projektu a uplatnění tradiční sedlové střechy.
Jelikož se jednalo o významnou státní budovu, byla na fasádě doplněna o stožáry na vlajky a nad vstupem byl vyobrazen československý lev. Tyto prvky se dochovaly dodnes.
Hlavní vstup ústil do dvorany, na kterou byly napojeny jednotlivé poštovní přepážky. Na ně navazovaly pracovny úředníků, sklady a garáže ve dvoře. V části do ulice byly kanceláře přednosty úřadu a jeho zástupce. Dále se zde nacházely místnosti s telefony a telegrafy. První patro soustředilo kanceláře úředníků, archiv a kreslírnu. Druhé patro využívalo četnictvo.
Z důvodu různých výškových úrovní sklepů nebylo možné připojit dům na tehdejší městskou kanalizaci. Bylo proto vybudováno potrubí vedoucí kolem Domu pro vojenské gážisty až do potoka Velička. Na dvoře byly zřízeny jímky pro čištění splaškové vody a usazování kalů.
V únoru roku 2004 byla pošta přestěhována přes ulici do obchodního centra Kolosea a dům byl prodán do soukromého vlastnictví. Dnes se v přízemí nachází provozovny a ve vyšších patrech kanceláře. V interiéru proběhla kompletní přestavba, zaniklo chodbové členění i dvorana pošty. Jedním z mála dochovaných prvků v interiéru je štuk stropu ve vstupní hale.
MČ (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 100.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000, s. 49.
Prameny a další zdroje
Pošta, Památkový katalog, https://www.pamatkovykatalog.cz/posta-14090711, vyhledáno 30. 11. 2024.
SOkA Přerov (fond Berní správa Hranice, inv. č. 72 / karton 12).
