Přístavba dílen a obytného domu Státní průmyslové školy

Přerov

Modernistická přístavba Státní průmyslové školy, která v sobě kloubí jak dílenský, tak obytný provoz, je jedním z nejlepších příkladů kultivované tvorby regionálního autora, jenž na škole působil, orientoval se v soudobé architektuře a pro město vypracoval řadu kvalitních projektů.   

Rokem 1888 se začala psát historie Střední průmyslové školy v Přerově, když Ústřední komise pro průmyslové školství ve Vídni schválila zřízení C. k. odborné školy strojnické. Už v roce 1890 získala parcelu pole mezi budovou gymnázia a pivovarem, kde v letech 1913–1914 vyrostla současná čtyřpodlažní historická budova školy s eklektickou fasádou. V roce 1919 byla přejmenována na Státní průmyslovou školu. Vzhledem ke své popularitě, kdy se k výuce strojnické a průmyslové přidala v roce 1920 i stavební a posléze také výuka jemné mechaniky a optiky, začala mít kapacitní problémy. Nutno podotknout, že odsud vzešel podnět k založení Optikotechny v roce 1933, jež se v Přerově stala silným průmyslovým podnikem.

V letech 1931 zdejší profesor a architekt Vlastislav Chroust navrhl výstavbu obytné budovy pro zaměstnance školy a jednopatrovou dílenskou přístavbu, jejíž hmotu napojil na historizující budovu. Chroust vystudoval ČVUT v Praze a v Přerově se podílel především na projektech nájemních domů, byl ale také jedním ze stavitelů sokolovny. Při realizaci byl v roce 1932 pozměněn jeho původní projekt Ing. Holešovským a výstavba byla dokončena k roku 1933. V přístavbě Chroust nápaditě vyřešil typologicky neobvyklé spojení obytné a dílenské části. Se stále patrnými kořeny v purismu dvacátých let dokázal autor předložit již návrh v aktuálních formách funkcionalismu.

Původní Chroustův návrh navazoval jen na přízemí a první patro historizující budovy dvěma pásy širokých oken moderní přístavby dílen. Později byla dílenská část nadstavena o další patro, které tak bylo srovnáno s korunní římsou obytné části. Jednotraktová přístavba dílen odkazuje rastrem velkých tabulí oken k průmyslové architektuře továren. Obytná část byla navržena jako třípatrový nárožní objekt puristického rázu s bohatě plasticky tvarovanou fasádou. Dominantní uliční průčelí člení plošný rizalit, na který v úrovni prvního a druhého patra navazují nárožní balkony se zaoblenými hranami. Oblé tvary autor zopakoval u vstupního záklenku, nebo u zimních zahrad směřujících do dvora. Jediným „ornamentem“ fasády se stala tabulková okna a okénka rozličných velikostí.

V každém z poschodí čtvercové dispozice se nacházel jeden byt, včetně bytu ředitele školy, jenž byl propojen se školou vnitřním schodištěm vedoucím z předsíně bytu přímo do dílen.  Při příležitosti výstavby dílenského a obytného objektu bylo modernizováno i vnitřní vybavení historické budovy dokončené v roce 1936 instalací moderního osvětlení. Průmyslová škola tak měla k dispozici sedm učeben, fyzikální síň, dílny a laboratoře strojnické, jemné mechaniky a optiky, kovárnu, modelárnu, truhlárnu, slévárnu, niklovnu, chromovnu, leštírnu, sklady materiálů a modelů a několik kabinetů a kanceláří. 

Během druhé světové války v budově sídlilo německé vojsko a v dílnách prostějovská firma Wikov. V letech 1955–1958 proběhla přístavba jednoho patra původní budovy a mezi lety 1971 a 1972 prošly všechny části Střední průmyslové školy generální opravou, znova pak v roce 2002. Nedávno byla vyměněna kvůli tepelné izolaci všechna okna, jedná se však o kopie původních výplní včetně barevného řešení. Sic jsou na plášti budov drobné změny po rekonstrukcích patrné, původní ztvárnění fasády zůstává nenarušeno. Přístavba dílenského traktu a obytné budovy je památkově chráněna od roku 1995.

TH


Výběr z literatury

Klára Jeništová, Z Olešnice do Přerova. Dlouhá cesta přerovského architekta Vlastislava Chrousta, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova: Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 38–51.

Jiří Lapáček, Střední průmyslová škola a technické školství, in: Jarmila Klímová (ed.), Dějiny přerovského školství, Přerov 2012, s. 155–157.

Vladimír Šlapeta – Pavel Zatloukal, Moderní architektura v Přerově, Památky a příroda 3, 1981, s. 129–140.

Pavel Zatloukal, K přerovské moderní architektuře, Kultura Přerova XXIII, 1980, č. 12, s. 182–183.

Veřejná soutěž, Haná XXIII, 1932, č. 73, 27. 3., s. 11.

 

Prameny

Přístavba dílenského traktu a obytné budovy, Památkový kataloghttps://pamatkovykatalog.cz/pristavba-dilenskeho-traktu-a-obytne-budovy-532386, vyhledáno 4. 1. 2024.

Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomní práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 60–61.