Sokolovna v Hranicích je v pořadí třetí realizací tohoto typu od vyhledávaného přerovského architekta Aloise Pilce. Oproti svým předchůdkyním v Lipníku nad Bečvou a v Kojetíně je architektonicky „nejodvážnější“, vyniká čistým, puristickým zevnějškem, horizontální proporcí i důmyslným hmotovým uspořádáním, kombinujícím sedlovou střechu, hranolové objemy a soustavu teras.
Sokolská jednota v Hranicích byla založena v roce 1887 a pro svoji činnost musela nejprve využívat provizorní prostory; zprvu se cvičilo jen na propůjčených zahradách, poté v tzv. Václavíkově gruntě a v gymnazijní tělocvičně. Teprve v roce 1920 se Družstvu pro postavení sokolovny, ustanoveném v roce 1898, podařilo zakoupit kino, restauraci a dva domy v ulicích Radniční a Farní, po jejichž adaptaci jednota získala svůj první sál a jeviště. Stavbě vlastního stánku se pak jednota přiblížila poté, co jí vdova po prvním českém starostovi Hranic Františku Šromotovi odkázala rozsáhlý nárožní pozemek, a splnila tak v závěti manželovo přání. Staveniště se nacházelo na rovině levého břehu řeky Bečvy u sadů Čs. legií, v blízkosti v té době plánovaného Dunajsko-oderského průplavu. Tato poloha později ovlivnila situování podlah, prahů, oken a sklepů tak, aby v případě záplav byla co nejvíce eliminována rizika.
Druhým klíčovým impulsem ke stavbě se stal odkaz sokolského starosty Václava Jonáše, jenž své jmění věnoval na samotnou realizaci. Po užší soutěži a na základě pozitivních ohlasů na jeho dosavadní projekty sokoloven v Lipníku nad Bečvou a Kojetíně byl projektem pověřen přerovský architekt Alois Pilc. Předložil celkem tři návrhy lišící se mírou „modernosti“ – konzervativní, těžce vyhlížející objekt s valbovými střechami; radikálnější, odlehčenou soustavu hranolových objemů s výraznými terasami; kompromisní variantu kombinující oba přístupy. Schválen byl právě posledně jmenovaný; jeho realizaci v letech 1927–1928 provedli stavitelé Josef Vostřez a Valentin Kopecký.
Architektonickým pojetím Pilc navázal na kojetínskou sokolovnu, stavěnou ve stejné době. Podobnost je patrná v celkovém výrazně horizontálním hmotovém uspořádání, kombinujícím sedlovou střechu nad hlavním tělocvičným sálem a střechy ploché, které také sloužily jako terasy; přímo citováno je i několik detailů, např. kruhová okna s mřížemi ve tvaru kříže. Oproti Kojetínu Pilc v Hranicích prosadil ještě purističtější výraz, více plochých, hranolových objemů i několik dalších prvků umocňujících modernistické, křehké a odlehčené vyznění, např. rozměrná (i nárožní) okna prvního patra či trubková zábradlí. Jedinými plastickými dekorativními prvky, kromě obligátních sošek sokolů se vztyčenými křídly, byly výrazné římsy kontinuálně obíhající obvod stavby; právě ty mají hlavní vliv na zmíněné horizontální vyznění stavby. Architekt kladl zvláštní důraz na vstupní zaoblenou partii v severovýchodním nároží, jímž se budova obracela směrem k centru města a sadům Čs. legií, a jež tedy bylo nejvíce exponované. Sekundární literatura uvádí, že venkovní cvičiště navrhl „dvorní“ sokolský architekt František Krásný z Prahy.
Interiéry byly pečlivě navrženy tak, aby splňovaly široké spektrum potřeb tělocvičné jednoty Sokol a zároveň poskytovaly prostor pro komunitní a osvětové aktivity. Dominantou přízemí byl velký tělocvičný sál s kazetovým stropem zavěšeným na železobetonových vaznících, který zvyšuje estetický dojem a zajišťuje dobrou akustiku. Vedle tělocvičny se nachází menší přísálí, které sloužilo jako prostor pro diváky nebo menší skupinové aktivity. Kromě pánských šaten s hygienickým zázemím se v přízemí nacházela také restaurace a byt sokolníka. První patro je rozděleno do dvou částí, které jsou přístupné samostatnými schodišti. V přední části se nacházely místnosti určené pro spolkovou činnost a galerie sálu, vzadu ženské šatny a hygienické zařízení. Obě strany byly propojeny terasou. Do suterénu přístupného dvěma schodišti byly situovány provozní prostory (prádelna, skladiště, ohřívárna s čajovou místností a šatny pro kluziště), které zajišťovaly praktické zázemí pro každodenní provoz budovy a umožňovaly efektivní využití sokolovny po celý rok.
Během druhé světové války budova sloužila německému vojsku, zásadně poničena byla při vyhození nedalekého mostu přes Bečvu do povětří. Od roku 1954 se na rekonstrukcích podílel ostravský architekt Karel Gajovský, jehož zásahy však nebyly k původní Pilcově architektuře citlivé. Mezi negativní úpravy patřilo například zazdění teras, přístavba prodejny vstupenek, kotelny, kavárny, noclehárny a dalších částí. V roce 1974 budovu postihl ničivý požár, po němž byla původní sedlová střecha nahrazena střechou plochou.
Od 23. února 1995 byla budova památkově chráněna pod číslem ÚSKP 54848/9-6. Na žádost vlastníka TJ Sokol Hranice však byla 8. ledna 2014 tato ochrana Ministerstvem kultury zrušena s odůvodněním, že se nejedná o původní podobu objektu. Budova se po letech nevhodného zacházení nacházela v neuspokojivém stavu, přičemž se léta diskutovalo o její rekonstrukci, která by alespoň částečně obnovila její dřívější architektonické kvality. Díky podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a města Hranice se TJ Sokol podařilo v roce 2019 uvést prostory do funkčního stavu. Dnes budova slouží sportovním a kulturním účelům i k ubytování.
NK – AW (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 99–100.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000, s. 49.
Šedesát let Sokola Hranice 1887–1947. Památník k 60. výročí založení Sokola v Hranicích, Hranice 1947.
Nová sokolovna v Hranicích, Lidové noviny, 1928, č. 405, 11. 8., s. 6.
Alois Pilc, Nová sokolovna v Hranicích, Obzor XIX, 1928, č. 183, 12. 8., s. 2.
Prameny a další zdroje
Státní okresní archiv Přerov, Okresní úřad Hranice (1814) 1850–1945 (1955), Stavební spisy obcí SO Hranice, Hranice: sokolovna, 1927–1931.
Tělocvična – býv. Sokolovna, Památkový katalog, https://www.pamatkovykatalog.cz/telocvicna-byv-sokolovna-540122, vyhledáno 28. 10. 2024.
Ivana Láníková, Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektonická centra a periferie (diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2018, s. 21–22, 47.
Historie hranické sokolovny, Tělocvičná jednota Sokol Hranice, http://www.sokolhranice.cz/o-nas/historie/, vyhledáno 26. 11. 2024.
Sokoli rozhýbali život ve městě, Muzeum a galerie Hranice, http:// https://muzeum-hranice.cz/sokoli-rozhybali-zivot-ve-meste/, vyhledáno 30. 12. 2024.
