Hranické železniční viadukty představují soubor tří rovnoběžných mostů, které se od sebe odlišují nejen obdobím výstavby, ale taktéž volbou materiálu – cihla, kámen, beton. Nejstarší, s cihlovými klenbami, byl vystavěn mezi lety 1844 a 1846 jako součást významné Severní dráhy císaře Ferdinanda propojující Vídeň s polskou Bochnií.
V roce 1829 vypracoval Franz Xaver Riepl projekt více než 400 kilometrů dlouhé železnice propojující Vídeň s Haličí, která měla sloužit zejména k přepravě krmných volů, soli, později i uhlí. O sedm let později vznikla železniční a těžební společnost C. k. privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda, která roku 1837 započala s výstavbou od Vídně směrem na sever. V roce 1842 se stavba trati z Přerova do Bohumína pozastavila pro nedostatek financí u Lipníku nad Bečvou. Zbývající úsek byl dokončen mezi lety 1844 a 1847 a právě v jeho rámci bylo vybudováno i železniční přemostění údolní nivy vodního toku Velička, tedy první hranický viadukt, kamenný s cihlovými klenbami, který je jednokolejný, s celkovou délkou 448,62 metru. Tvoří ho celkem 32 otvorů s cihlovými klenbami a výškou nad terénem v nejvyšším bodě 17,50 metru. Stavbu vedl vrchní inženýr Karl Hummel, mostní konstrukce navrhl Ludwig Schiele (děd slavného malíře Egona Schieleho).
Po zdvoukolejnění trati v roce 1873 následovala v těsné blízkosti původního mostu stavba druhého, kamenného mostu. Jeho členění odpovídá cihelnému viaduktu, s nímž je propojen pomocí mostovek. Práce na třetím, betonovém mostě pozastavila 1. světová válka; krátce se ve výstavbě pokračovalo mezi lety 1916 a 1918 s využitím válečných zajatců jako pracovní síly. Po válce byl most zakonzervován, na stavbu se navázalo až v květnu 1936 a následujícího roku se mu dostalo finální podoby. Pilíře jsou kamenné s žulovým obkladem, klenby betonové, eliptické. Členění odpovídá starším mostům, od kterých je však více odstoupen.
Nejstaršímu hranickému viaduktu stavebně odpovídají i nedaleké dva další, vystavěné rovněž jako součást Severní dráhy císaře Ferdinanda na trati Přerov – Bohumín: menší čtyřobloukový most poblíž obce Slavíč a dvoukolejný, památkově chráněný Jezernický viadukt, dodnes sloužící svému účelu.
Betonový hranický viadukt prošel v roce 2004 rekonstrukcí a úpravou pro koridorovou trať; zbývající dva přestaly sloužit svému účelu, dokonce se uvažovalo o jejich zbourání. V roce 2007 byl však celý soubor zapsán na seznam kulturních památek. Dva starší viadukty se taktéž dočkaly oprav, nejvíce poškozené části, například poprsní zídky a římsy, byly nahrazeny novými konstrukcemi v původním tvaru, lépe dochované části repasovány. Ze tří mostů slouží k železniční dopravě pouze most betonový.
LJ (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Alena Borovcová, Kulturní dědictví Severní dráhy císaře Ferdinanda, Ostrava 2019.
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 24–27.
Lukáš Beran – Vladislava Calchářová – Jan Zikmund (edd.), Industriální topografie: průmyslová architektura a technické stavby. Olomoucký kraj, Praha 2013, s. 73.
Dušan Josef, Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1999, s. 62–164.
Prameny a další zdroje
Michal Zlámaný, Hranický železniční viadukt, Industriální topografie: průmyslová architektura a technické stavby, http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V006600, vyhledáno 10. 9. 2024.
Michal Zlámaný, Jezernický železniční viadukt, Industriální topografie: průmyslová architektura a technické stavby, http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V005026, vyhledáno 24. 9. 2024.
Petr Adam – Karel Štěrba, Sanace hranického viaduktu betonového Městský okruh Zlíchov – Radlická, MOSTY.CZ, https://web.archive.org/web/20200612091845/http://www.mosty.cz/index.asp?module=ActiveWeb&page=WebPage&s=mosty-6-clanek4, vyhledáno 26. 8. 2024.
Viadukty, Památkový katalog, https://pamatkovykatalog.cz/hranicke-viadukty-540466, vyhledáno 27. 8. 2024.
Jezernický viadukt, Památkový katalog, https://www.pamatkovykatalog.cz/jezernicky-viadukt-532494, vyhledáno 17. 9. 2024.
