Lázeňský park získal svůj jedinečný charakter ve 30. letech 20. století zásluhou zahradního architekta Josefa Kumpána a architekta Karla Kotase. Díky jejich citlivému přístupu byl vytvořen přírodně krajinářský park, jenž je úzce napojen na dílčí samostatnou architekturu, která nepůsobí rušivě, naopak dotváří harmonický celek.
Lázně Teplice nad Bečvou se nacházejí ve specifickém prostředí výrazně členitého terénu úzkého údolí řeky Bečvy. Charakter lázeňského parku se postupně utvářel od konce 19. století. Nejednalo se však o radikální zásahy, už od počátku byl kladen důraz na romantizující pojetí s přirozenou návazností na okolní krajinu. Ve 30. letech proběhla velká etapa dostavby lázní, v rámci níž byly revitalizovány parky. Jejich koncepce se ujal Josef Kumpán, přední osobnost prvorepublikové zahradní a krajinářské architektury; právě od něj pocházelo nejvíce realizovaných návrhů veřejné zeleně v Československu. Na rozdíl od předchozí formalistní generace se nesnažil komponovat záhony do ornamentálních úprav, ale vycházel z přírodní nepravidelnosti a rozmanitosti. Charakteristické pro jeho zahrady bylo mnohoúrovňové řešení formálního půdorysu. Jeho postupy se výrazně promítly i do lázeňského parku v Teplicích nad Bečvou, na jehož výslednou podobu měla velký vliv taktéž spolupráce s Karlem Kotasem. Znatelné je to například u plánování sadových úprav palouku alejí pod léčebným domem Praha, které byly realizovány a upravovány postupně v symbióze s organickou výstavbou. Toto pojetí umožnilo zachovat původní ráz lázní, které pozvolna přecházejí do okolního prostředí luk a lesů se skalními a krasovými útvary. Adekvátním osazením stavebních realizací do terénu je dbáno na zachování přirozených vyhlídkových míst a zároveň na vytvoření nových zajímavých průhledů na okolní svahy.
Rozlehlý lázeňský areál není zcela ohraničen, pouze na severní straně je ukončen silnicí a železniční tratí; kompoziční páteř tvoří protékající řeka Bečva. Park je systémem cest, vedených částečně po vrstevnicích, a porostů rozdělen na segmenty, které jsou tvořeny travnatou plochou nebo výstavbou. Jedná se zejména o šest hlavních lázeňských budov a rozeseté menší objekty, např. pavilon nad Gallašovým pramenem. Důležitou složku však představují i architektonicky velmi kvalitní soukromé vily, jaké si nechal postavit například Ladislav Říhovský nebo Oskar Leo Stern, či umělecká díla, jichž většina však vznikla až ve druhé polovině 20. století. Lázeňský park je také hodnotným souborem dřevin, jehož hlavní částí jsou jehličnany evropského a severoamerického původu. Zeleň, ve které jsou veškeré stavební počiny ukryty, vytvářejí se spletí chodníků řadu malebných zákoutí.
Lázeňský areál dbá na kompoziční vztahy s krajinnou strukturou, zejména na proporce mezi volnými plochami a plochami se stávající zástavbou a vzrostlou zelení. Pro své historické i urbanistické hodnoty byl areál roku 1991 zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.
LJ
Výběr z literatury
Ivan Wahla (ed.), Karel Kotas. 1894–1973, Brno 2021.
Šárka Steinová, Česká zahradní architektura konce 19. století až 1. poloviny 20. století v zrcadle archivních pramenů, Peginae Historiae 24, 2016, č. 1, s. 240–265.
Pavel Šimek – Roman Zámečník, Památková obnova vilových zahrad založených v meziválečném období, Brno 2015.
Stanislava Ottomanská – Šárka Steinová, Život a dílo zahradního architekta Josefa Kumpána (1885–1961), Praha 2015.
Pavel Zatloukal – Lubomír Zeman, Slavné lázně Čech, Moravy a Slezska, Praha 2014.
Roman Zámečník, Zahradní architekti první republiky, Zprávy památkové péče 73, 2013, č. 4, s. 289–295.
Prameny a další zdroje
LZL [Ladislav Zikmund-Lender], Josef Kumpán, Královéhradecký architektonický manuál, https://kam.hradcekralove.cz/architekt/282-josef-kumpan, vyhledáno 4. 12. 2024.
Lázeňský park, Památkový katalog, https://www.pamatkovykatalog.cz/lazensky-park-538090, vyhledáno 21. 7. 2024.
