Orlovnu v Kojetíně v roce 1928 projektoval a postavil místní stavitel Jiří Novotný. I přesto, že se jednalo o jeho první samostatnou realizaci, za daných podmínek vytvořil kvalitní zázemí pro kulturní a tělovýchovný křesťanský spolek, který mu zajistil mezi místními uznání. Od dob postavení prošla stavba mnohými adaptacemi a do dnešních dnů se z ní prakticky nic nezachovalo.
Stavba orlovny v Kojetíně je velmi úzce provázaná se sirotčincem a školou sester sv. Kříže. Původně na místě orlovny stával od roku 1920 sirotčinec, který již pro svou zchátralost nevyhovoval svému účelu. Lidová jednota a jednota Orla rozhodly, že starý sirotčinec koupí jako stavební prostor pro spolkový dům. Začátkem roku 1924 se sirotčinec přestěhoval do nově zakoupeného domu č. p. 198 v Kroměřížské ulici. Avšak i tento dům vyžadoval rozsáhlé zásahy. Obětavostí členů Lidové jednoty a jednoty Orla byla opravena střecha, vymalovány světnice a upravena zahrada. V rámci těchto oprav se výrazně angažoval místní stavitel Jiří Novotný, který pro řádové sestry navrhl ve stejném roce i přístavbu školní jídelny a zvětšení kuchyně.
Budoucí jednota Orla se v Kojetíně postupně formovala již od 80. let 19. století a patří k nejstarším na Moravě. Do roku 1927 využívala ke svému účelu sál bývalé restaurace U Bradnů na náměstí, později místnost v hostinci Na Hrázi. Po získání stavební parcely od sester sv. Kříže se začalo s vypracováváním plánů a s realizací, obojího se ujal Jiří Novotný. Pro místního stavitele se jednalo o nelehký úkol. Od roku 1926 se pracovalo na nedaleké „konkurenční“ sokolovně od tehdy již známého architekta Aloise Pilce, který měl pro realizaci takové stavby mnohem příznivější podmínky, ať už šlo o finanční podporu, volné stavební parcely, nebo o již nabyté bohaté zkušenosti.
Novotný si však se stavbou poradil poměrně dobře – vměstnanou mezi okolní rodinné domy, vytáhl budovu do výšky tak, že zástavbu výrazně převyšovala. Neměl prostor orlovnu vést horizontálně a připojovat k ní další hmotu, tudíž se soustředil na pětiosé průčelí, které zdobí výrazně plastické pilastry a římsy se zubořezem. Modelaci dotváří i zdůraznění architektonických prvků světlejším odstínem, než má samotná fasáda. Vstup je akcentován pravoúhlým odstupňovaným frontonem s nápisem. Robustní stavbu odlehčují velká protáhlá subtilní okna.
Jiří Novotný orlovnu vybavil tělocvičnou, za níž se nacházela velká divadelní dvorana, v sále bylo moderně zařízené jeviště. Jakožto letní cvičiště byla využívána přiléhající rozsáhlá zahrada s hudebním pavilonem.
Orlovna v Kojetíně byla dostavena roku 1928 a slavnostně předána svému účelu za přítomnosti Jana Šrámka, říšského starosty čsl. Orla. Křesťanská organizace Orel pořádala výpravy na poutní místa a taktéž uváděla divadelní hry a přednášky s náboženskou tematikou. V orlovně se konaly pravidelné schůze lidové strany, sloužila však také jako kulturní prostor pro děti ze sirotčince. Jednalo se o první samostatnou realizaci Jiřího Novotného, která mu přinesla taktéž patřičné uznání a výrazně vetší poptávku.
I přes svou bohatou činnost nedosáhl Orel v Kojetíně takového významu jako Sokol. Na další osud orlovny, stejně jako na celou organizaci, měly vliv události v roce 1948. Jednota Orla se stala pro režim nežádoucí, nakonec byla zrušena a její činnost se přesunula do exilu. Ve stejném roce došlo ke sjednocení veškeré tělovýchovy.
Kojetínská orlovna chátrala, dlouho nebyl jasný účel adaptace. Po roce 1952 se uvažovalo o zřízení Kulturního domu, k čemuž však nedošlo, zejména proto, že případnou funkci již plně pokrývala sokolovna, Okresní dům a jiné sály ve městě. Po roce 1958 došlo k rozsáhlému přebudování na Městské kino Haná, které však v 90. letech, vzhledem k polistopadovým událostem, nebylo schopné pokrýt náklady na provoz. Následovala přestavba na bowling. Poslední změna se uskutečnila v roce 2021, kdy zde byl zřízen pivovar s restaurací. Z původní podoby se do dnešních dnů prakticky nic nezachovalo.
LJ
Výběr z literatury
První mateřská škola v Kojetíně, Kojetínský zpravodaj, 2010, č. 9, s. 9–10.
Jan Kraťoch – Břetislav Jelínek – Josef Kovařík (red.), Přerov. Přerovsko-Kojetínsko, Brno 1933, s. 19–20.
Prameny a další zdroje
SOkA Přerov, Městský národní výbor Kojetín (1921) 1945–1990 (1992), Kronika města 1956–1969, NAD 265, inv. č. 17, https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=4CFA5BB4F11C11E7B27C3CD92B63F26B, vyhledáno 5. 12. 2024.
SOkA Přerov, Městský národní výbor Kojetín (1921) 1945–1990 (1992), Pamětní kniha města 1944–1955, NAD 265, inv. č. 16, https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=35CC2E50F11C11E7B27C3CD92B63F26B, vyhledáno 5. 12. 2024.
SOkA Přerov, fond Farní úřad Kojetín (1616) 1717–1949, NAD 279, inv. č. 304, https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=63883404A6C211E8AD493CD92B68BC53, vyhledáno dne 5. 12. 2024.
Kateřina Mrázová, Působení Milosrdných sester sv. Kříže v moravské provincii v letech 1872–1922 (diplomová práce), Katedra historie PdFMUNI, Brno 2009.
