Soubor drážních staveb navržených architektem Josefem Dandou představuje zlom v uvažování nad vzhledem a funkčností dříve podružných staveb, jakými byly čekárny a stavědlové domky. Tyto stavby sloužily jako předlohy pro následnou typizaci železničních pozemních staveb na území celého Československa.
V roce 1936 byly zahájeny práce na zdvoukolejnění železniční trati z Hranic do Púchova. Na počátku tohoto roku nastoupil Josef Danda jako architekt u ředitelství železnic v Olomouci, které mělo ve správě úsek z Hranic do Vsetína. Ve tříčlenném týmu společně se statikem a rozpočtářem navrhli 52 objektů, z nichž 29 bylo realizováno.
Danda byl přesvědčen, že na celkové estetice trati se nepodílí jen vzhled mostů, tunelů a výpravních budov, nýbrž i drobných objektů, kterými byly právě stavědlové domky, hradla, čekárny či toalety. Tyto typy pozemních staveb byly doposud přehlíženy. Byl také odpůrcem zásady, že se vzhled drážních budov řídí lidovou architekturou kraje, kterým trať prochází. Dbal však na použití místních materiálů, převážně kamene a dřeva, a konstrukčních zvyků, které řemeslníci znají a ovládají. Podle něj mají tyto prvky mnohem vyšší estetickou úroveň a působí přirozeněji než užívání lomenic a lidových ornamentů převzatých z okolních chalup.
Hlavním cílem bylo sjednotit dosud nestejnorodé stavědlové domky, sloužící jako zázemí pro signalisty a přístroje k ovládání výhybek, a vytvořit typizační řady. Danda vytvořil několik typů staveb v různých variacích. Nejmenšími z nich byly přízemní stavědlové domky. Stavědlové věže se budovaly ve větších stanicích. V přízemí bylo umístěno příslušenství a drátovody a v patře dostupném po vnějším železobetonovém schodišti se nacházela služební místnost a přístroje.
Charakteristickým prvkem jsou rozměrná pásová okna. Neomezený výhled na trať zajišťují volné rohy bez sloupů. Fasády člení kombinace režného zdiva a hladkých světlých omítek. Pultovou střechu tvoří dřevěná, u pozdějších realizací železobetonová deska lichoběžníkového půdorysu. Aby bylo zamezeno oslnění obsluhy, je střecha výrazně vyložena. Rozměry stavby jsou ovlivněny velikostí stavědlového přístroje.
Inovativní byl také návrh zastávek. Do jednoho objektu soustředil hradlovou místnost sloužící také jako osobní pokladna, čekárnu, krytý venkovní přístřešek a veřejné toalety. Podle předpokládaného počtu cestujících bylo možné upravovat velikost čekárny. Malý půdorysný rozměr objektu vyhovoval umístění ve stísněných podmínkách a umožňoval snížit náklady na výkup pozemků. Důmyslný půdorys byl snahou zabránit doplňování budovy o přístavby kůlen a skladů. Prostor pro uskladnění uhlí je integrován do návrhu a tvoří podstavec květinového truhlíku. Velké pásové okno čekárny nabízelo nejen dobré oslunění, ale zároveň zvyšovalo pocit bezpečí. Zastávky byly situovány v čele nástupiště pro lepší výhled hradlaře na trať. Po přechodu z levostranného na pravostranný provoz se zastávky ocitly na konci nástupiště.
V období výstavby dráhy byla velmi častou službou doprava kusových zásilek. Pro ně byla ve stanicích zřízena skladiště. Danda vyhotovil návrhy skladišť několika velikostí. Jedná se o stavby obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou s malým sklonem a velkým přesahem. K přísunu denního osvětlení sloužil stanový světlík umístěný v hřebeni střechy. Fasáda je tvořena, stejně jako u ostatních objektů, omítkou a režnou cihlou.
Dandou navrhované vodárny nesou stejné znaky jako ostatní stavby. První vodárenský objekt, postavený ve stanici Hranice na Moravě, nemá ještě charakteristický tvar válce, ale hranolu. Fasáda je jemně členěna režným zdivem.
Na stavbě těchto drobných budov se podílely firmy hranických stavitelů Aloise Jambora a Josefa Vostřeze.
V současné době dochází k náhodné demolici objektů. Většina stavědlových domků byla zbořena v roce 2022 (stanice Hranice na Moravě, Hranice na Moravě město). Dochované jsou pouze budovy zastávek v Černotíně a ve Špičkách, které však prošly degradujícími přestavbami. Dále se v Hustopečích nad Bečvou dochovalo malé skladiště a Dandou upravená nádražní budova. Na nádraží v Hranicích je stále možné spatřit budovu bývalé vodárny, dnes sloužící jako zázemí pro místní pilu. Ve Valašském Meziříčí stále existuje velkoskladiště a malý stavědlový domek a v Jablůnce je torzo stavědlového domku.
MČ (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018.
Martin Strakoš, Nádraží Ostrava-Vítkovice: historie, architektura, památkový potenciál, Praha 2017, s. 84–87.
Karel Hájek, Architekt Josef Danda, Praha 2007, s. 46–58.
Josef Danda, Architektura malých drážních pozemních staveb, Zprávy železničních inženýrů 17, 1940, č. 11, s. 173.
Prameny a další zdroje
Eva Šmídová, Budovy železničních stanic v Pardubicích, Klatovech a Chebu (bakalářská práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha 2020, s. 23–26.
