Městský park Michalov, jedno z nejvyhledávanějších míst k odpočinku i zábavě Přerovanů, patří mezi nejzdařilejší realizace renomovaného pražského zahradního architekta Františka Thomayera. Navzdory pozdějším úpravám dodnes vykazuje typické rysy jeho tvorby, zejména centrální pravidelné záhony s květinovými koberci a prohloubeným parterem, kombinované s navazující divokou zelení ve stylu krajinářských parků.
Původně nevlídný bažinatý městský les v soukromém vlastnictví měšťana Josefa Valentina Křístka se začal proměňovat ve 2. polovině 19. století, kdy v jeho středu vznikla zahrada a restaurace, tzv. Búda, oblíbený cíl procházek Přerovanů. První úpravy započaly po zakoupení pozemků a nemovitostí městem v roce 1870 za 1 050 zlatých. V roce 1877 byl představen první nerealizovaný nákres úpravy alejí, zahrnující i palouček určený pro dětské hry, osázený po okrajích lipami. Vzhledem k rostoucí oblibě místa (v roce 1880 zde proběhly Slavnosti Radhoště, v roce 1881 byla vybudována kuželna, v roce 1888 se uskutečnil závod Klubu velocipedistů Přerova) bylo nutné nahradit stávající restauraci novou budovou. V roce 1892 vypracoval městský stavitel Albert Mrkva plány na zděnou restauraci a v témže roce byla postavena pod dozorem Viléma Žáka. V roce 1893 byly představeny dva nedochované a nerealizované plány na proměnu háje v park – jeden od místního lesníka Václava Hájka, druhý od olomouckého ředitele městských sadů Karla Pohla. O tři roky později se do lesíka přemístil dřevěný tělocvičný pavilon od budovy gymnázia, který již nevyhovoval potřebám Družstva pro postavení tělocvičny.
Novým podnětem k proměně lesa na velkoryse řešený městský park se v březnu 1903 stala myšlenka uspořádat následujícího roku ve městě Zemskou výstavu. Přerovské zastupitelstvo návrhem parku pověřilo renomovaného zahradního architekta, „sadového výtvarníka“ Františka Josefa Thomayera, který se s obdobným úkolem osvědčil už v roce 1891, kdy navrhl parkové úpravy pro Jubilejní zemskou výstavu v Praze. Po zhotovení projektu, jenž obsahoval dimenzovaný centrální prostor navazující na výstavní pavilony či velký bazén s vodní kaskádou v místě dnešní francouzské květnice, však město zjistilo, že zemskou dotaci bohužel nezíská. Thomayera proto požádalo o úpravu plánu (vyjmutí výstavních budov i velkého bazénu) a realizaci zahájilo hned v roce 1904.
Projekt přerovského Michalova vykazoval všechny obvyklé rysy Thomayerových veřejných sadů, které vynikaly jak v celkovém prostorovém řešení, tak v detailech. Autor měl cit pro plynulé provázání více kompozičních center i pro projektování dálkových průhledů. Při svých studijních cestách, zejména do Francie a Vídně, načerpal zkušenosti s tzv. pravidelným stylem květinových záhonů („koberců“). Ten však suverénně dokázal skloubit se zcela odlišným charakterem zeleně – krajinářským parkem.
Na hlavní osu Thomayer umístil promenádu se dvěma souběžnými cestami a travnatými plochami. Původně zamýšlel kolem promenády vysadit dvě stromořadí, nakonec se přistoupilo pouze k jednomu. Na začátku kruhového odpočívadla umístil květinové vázy. Pohledovou osu uzavíral menší altán, odstraněný před rokem 1918. Do místa křížení s příčnou osou architekt vymyslel kruhový bazén lemovaný záhonem a ohraničený prohýbaným ocelovým zábradlím s motivem květů. Na příčné ose vpravo navrhnul oblíbený motiv tzv. prohloubeného parteru s francouzskou květnicí po stranách se stromkovými růžemi a šeříky, přičemž snížená plocha byla převážně travnatá a přístupná dvěma schodišti s vázami. Podél parteru na zpevněných plochách nechal vysadit javory s malými kulovitými korunami, které pokračovaly na ploše před budovou restaurace, kam situoval i taneční plochu. Na čtvercových záhonech kolem promenády se vysázely magnolie, jež zde najdeme do dnešních dnů. Na vstupní pravidelnou část měla dle návrhu plynule navazovat přírodně-krajinářská oblast na severu s vodní plochou. Ta již nebyla realizována a park se zde utvářel až postupem času.
Ještě před první světovou válkou se stihly do roku 1908 vyhotovit pískované cesty se štěrkovou konstrukční vrstvou a dětské hřiště před tělocvičným pavilonem, do roku 1910 byl park osvětlen lampami. Díky stále rostoucí oblibě Michalova opět nastala potřeba rozšířit dosavadní restauraci, k čemuž došlo v letech 1911–1912. Od roku 1910 se začalo jednat o stavbě hudebního pavilonu, jehož projekt vyhotovil městský stavební úřad; v letech 1912–1913 ji provedl tesařský mistr Jan Doležel pod dozorem Františka Weinlinga.
Realizace parku Michalov nebyla bez komplikací. Již před započetím prací probíhaly protesty kvůli kácení staletých dubů. Další problémy byly spojené s financováním a opožděnými platbami stran města, stejně jako dohady nájemníků restaurace. Na začátku roku 1914 vypsalo město soutěž na pomník Mistra Jana Husa k 500. výročí jeho upálení, kterou vyhrál olomoucký sochař Julius Pelikán s bronzovým reliéfem na kamenném balvanu. Přerov měl od postavení mohyly upustit na základě nařízení orgánů státní moci, avšak neuposlechl, jelikož ještě v listopadu 1915 vyplatil účty za žulový balvan, jeho osazení a úpravy. Další osudy přerovského parku shrnuje heslo Park Michalov II, včetně získání památkové ochrany v roce 1992 a jeho postupné rekonstrukce do původní podoby.
TH (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
PK [Petr Kubeša], heslo 50106/9-1 Park Michalov, in: Iva Orálková (ed.), Soupis nemovitých kulturních památek okresu Přerov, Olomouc 2015, s. 307–309.
Jiří Lapáček (ed.), Městský park Michalov 1904–2004, Přerov 2004.
Karel Žurek, K dějinám parku Michalov, in: Jiří Lapáček (ed.), Přerov. Povídání o městě, Přerov 2000, s. 100–106.
Petr Kubeša, Městský park Michalov v Přerově, in: Památkový ústav v Olomouci 1992. Výroční zpráva, Olomouc 1993, s. 87–88.
Ladislav Štěpánek, K 100. výročí narození F. J. Thomayera, Architektura ČSR 15, 1956, č. 1–2, s. 78.
Prameny a další zdroje
Park Michalov, Památkový katalog, https://www.pamatkovykatalog.cz/park-michalov-532154, vyhledáno 17. 8. 2024.
Kristýna Kubíková, Založení, historie a současnost městského parku Michalov v Přerově (bakalářská práce), Katedra biologie PdFUP, Olomouc 2013.
