Nájemní dům pro železniční zaměstnance vznikl v návaznosti na rozsáhlý projekt přestavby železniční stanice Hranice na Moravě, jejž zhotovil Josef Danda, který působil na ředitelství železnic v Olomouci a věnoval se zejména modernizaci zdvoukolejněné trati Hranice–Púchov. Jako přední odborník v oblasti železničních staveb v návrhu nájemního domu realizoval své úvahy o ideálním bydlení pro zaměstnance železnice, které rovněž publikoval v teoretických textech.
Po projektech výpravní budovy a několika drobných technických objektů v rámci stanice Hranice na Moravě přistoupil Josef Danda k návrhu nájemního domu s malými byty pro železniční zaměstnance, situovaného do prostoru přednádraží. Právě tato poloha – v dosahu nádraží, avšak mimo vlastní výpravní budovu – byla jednou z klíčových tezí, které Danda prosazoval ve svých teoretických textech („příručkách“), publikovaných např. v časopise Architekt SIA. Doposud totiž byty zaměstnanců mnohdy byly včleňovány do výpraven, a tím nastávalo nežádoucí křížení protichůdných funkcí. Vzhledem k tomu, že nádraží v Hranicích se nachází značně daleko od centra, byla volba přednádraží nasnadě; ve většině případů se nicméně častěji setkáváme s umístěním v intravilánech měst.
Formální pojetí třípatrové, pultově zastřešené budovy se hlásí k funkcionalismu, konvenuje s architekturou nedalekých technických objektů nádraží a využívá podobný architektonický jazyk (lapidární hranolový tvar, kombinace pohledového režného zdiva a hladkých světlých omítek ad.). Dům soustředil dvanáct malometrážních bytů 1+1, přístupných po centrálním schodišti s navazujícími krátkými lodžiemi/pavlačemi se stěnami z červených neomítnutých cihel a možností zasklení. Určitý „industriální“, ba nízkonákladový charakter, prozrazující přináležitost k technickému areálu, vyvstane dobře najevo zvlášť ve srovnání s puristickými nájemními domy v nedalekém bloku lemovaném ulicemi Nádražní, Jaselská a Jiřího z Poděbrad.
Úspornost řešení, tendence vměstnat do domu co nejvíce jednotek, ale například i absence úložných prostor a stlačování plochy bytového příslušenství na minimum se v odborných kruzích setkaly i s kritikou – „[...]domy takovýmto způsobem postavené znamenají vlastně zhoršení bytové úrovně. Dům jest pak pouze nový, avšak jeho bytová hodnota jest stará, ba v důsledku těsnosti – ještě horší.“
Na budovu se nevztahuje žádná památková ochrana a dnes je její původní architektonické řešení bohužel zcela zastřeno nedávnou rekonstrukcí.
AW (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 118.
Karel Hájek, Architekt Josef Danda, Praha 2007.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000, s. 72.
Josef Danda, Podíl architekta na úkolech železničního plánování, Architekt SIA 43, 1944, s. 137–152.
Jaroslav Pelan, Chcete stavěti? Co má každý věděti, než začne se stavbou, Praha 1941, s. 54–55.
Prameny a další zdroje
Eva Šmídová, Budovy železničních stanic v Pardubicích, Klatovech a Chebu (bakalářská práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha 2020, s. 27.
