Pouze čtyři ze zhruba čtyřiceti pavilonů na Středomoravské výstavě nevznikly na základě projektu přerovského architekta Aloise Pilce, hlavního projektanta areálu. Pavilon Středomoravských elektráren (SME) od manželské architektonické dvojice Oskara a Elly Oehlerových byl jedním z nich. Kompozičně dokonalé, pročištěné formy prozradily sílu invence jeho autorů a následně jim otevřely přístup k celé škále zakázek, na nichž pak pracovali až do konce první republiky.
Nárožní pavilon se nacházel na prestižní parcele v srdci areálu. Lapidární hranatý objem na půdorysu písmene L sestával z menší, avšak vyšší vstupní části a kolmého křídla koncipovaného na způsob „bazilikálního trojlodí“ s převýšenou střední osou. Hladké bílé stěny se v promyšlených proporcích střídaly s velkorysými obdélnými plochami skleněných tabulí, které buď vyrůstaly ze země, nebo se svou hranou naopak přímo střetávaly s oblohou. Kompoziční oživení přinesla postranní fasáda vstupního traktu se „zalomeným“ tvarem služebního vstupu, drobným kruhovým okénkem v pravém horním koutě a seříznutou atikou, jakoby šikminou pultové střechy. Plášť budovy pak ještě doplnil typograficky vytříbený nápis s názvem pavilonu a také neonový „stožár písmen“ – zkratky SME. Vzhledem k výstavnímu provizoriu byl pavilon proveden z dřevěné rámové konstrukce s obkladem z omítnutých heraklitových desek. Toto řešení spolu s velkými vzduchovými prostorami za průběžnými okny a pod střechou zajistily interiéru dobré klimatické podmínky.
V kontrastu k čistě geometrické kompozici exteriéru stál interiér tvarovaný v duchu organické architektury. Zakřivené příčky kruhových a půlkruhových prostor, mezonetový motiv galerie a princip tzv. promenoiru umožňovaly všestranné průhledy obsáhlou expozicí. Stejnoměrnému osvětlení napomohly průběžné zrcadlící plochy. Jak uvádí dobový tisk, „redakčním pojetím byla expozice názornou ukázkou o možnostech použité elektřiny s poukazem na vývoj elektrisace tak podniku samotného“.
Po skončení výstavy, která se stala snad nejvýznamnějším společenských a kulturním počinem meziválečné doby v Přerově, byl pavilon SME zbořen, stejně jako většina ostatních pavilonů (jen několik z nich odkoupilo město Uherské Hradiště, které pořádalo obdobnou akci následujícího roku).
Z hlediska profesního života manželů Oehlerových představovala účast na výstavě v Přerově, Oskarově rodném městě, zásadní milník. Elegantním a výtvarně chápaným architektonickým pojetím, které v kontextu dalších výstavních objektů jednoznačně vynikalo, autoři prokázali sílu své invence. Investoři, zejména z řad místních průmyslníků, kteří podobnou exkluzivitu řešení vyhledávali a v tvorbě místních autorů ji nenacházeli, manželům v následujících letech přinesli hned několik dalších zakázek. V Přerově i blízkém okolí tak ještě do konce období první republiky vznikla přehlídka budov, které si nezadaly se špičkou soudobé evropské produkce, ať už šlo o stavby privátní (např. nájemní dům Karla Zejdy, vila Františka Wawerky), tak i veřejné (administrativní budovy SME a KAZETO ad.).
AW (zveřejněno 25. 1. 2025)
Výběr z literatury
Ivana Láníková, Architekt Alois Pilc a Přerov, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova: Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 31–34.
AJ – VŠ [Andrea Jakubcová – Vladimír Šlapeta], heslo Pavilon středomoravských elektráren, in: Petr Pelčák – Vladimír Šlapeta – Ivan Wahla (eds.), Elly Oehler/Olárová – Oskar Oehler/Olár. Architektonické dílo (kat. výst.), Brno – Olomouc 2007, s. 65–66.
Oskar a Elly Oehlerovi, Pavilon SME na výstavě, Novodobé stavebnictví. Heraklithové rozhledy 6, 1936, č. 2, s. 6–7.
Bedřich Josef Jelínek – Václav Roštlapil, Středomoravská výstava 1936 v Přerově. Katalog výstavy 20. 6. – 16. 8. 1936, Přerov 1936.
Stavba pavilonů na Středomoravské výstavě v Přerově, Zlín, 1936, č. 18, 4. 5., s. 3.
Prameny a a další zdroje
Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918 – 1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomová práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 61–64.
Slabikář S.M.E., Brno 1936, s. 17, 18.
