Obchodní dům Středomoravských elektráren

Přerov

 „Světelný palác SME“, první realizace radikálního funkcionalismu v Přerově, projektovaná proslulým brněnským architektem Bohuslavem Fuchsem, rodákem z nedalekých Všechovic, se stala nejen dosud nejvýraznější podnikatelskou stavbou v centru města, ale také skvělou reklamou pro pokrokové vedení Středomoravských elektráren (SME), které dům koncipovalo pro obchodní, administrativní i obytné účely.

Exponovaná parcela naproti vlakovému nádraží měla v původním zadání obsáhnout dvě novostavby, které by doplnily řadu uliční fronty – obchodní dům SME v pravé třetině a hotel Lipner ve zbylých dvou. Fuchs však – ve shodě se schváleným regulačním plánem – navrhl zastavění celého bloku ve tvaru špičatého lichoběžníku. Protější fronta by pak byla tvořena dvěma stejně vysokými obytnými domy, vnitroblok by proťala velkoměstská krytá pasáž. Schematicky Fuchs navrhl také nové hmotové uspořádání nároží s probraným středem a průchodem do zeleně dvorního prostoru. Střecha pasáže uvnitř bloku byla součástí větší plochy přízemních obslužných hal, například garáží. Zatímco k realizaci paláce SME se v roce 1930 přistoupilo, hotel Lipner byl z nezjištěných důvodů postaven až v roce 1934 podle plánů F. J. Leopolda, „hotelového a hostinského architekta“ z Prahy, které z hlediska architektonického stylu znamenaly krok zpět. Zbylá část Fuchsovy vize realizována nebyla vůbec.

Třípatrová budova SME s mezaninem a střešní nástavbou, zasunutou k nádvorní straně a doplněnou rozsáhlou terasou, byla konstruována nikoliv pomocí železobetonového, nýbrž ocelového, méně běžného a nákladnějšího skeletu vyzdívaného dutými cihlami. „Hloubkové“ uspořádání nosníků do pěti řad se propsalo do rytmu uličního průčelí rozděleného na čtyři rovné díly, které však nepůsobí fádně díky promyšlenému členění (ubírání) hmoty – v úrovni prvního až třetího patra fasáda lícuje s průčelím sousedního domu, v partii mezaninu, napříč celou šířkou budovy, a v případě lodžií a podjezdu původně koncipovaného jako pasáž od uliční fronty ustupuje. Povrch průčelí Fuchs pojednal zčásti exkluzivním bílým opaxitem, ve většině umělou světlou omítkou. Zvláštní důraz pak kladl na prosklení tohoto „světelného paláce“, pročež uplatnil rozměrná pásová okna osazená do líce fasády a velkorysé skleněné vitríny v parteru. Nádvorní fasáda oproti tomu vyznívala více robustně. Do jejího tvaru se propsal vyčnívající hranol schodiště, osvětlený v celé výšce sklobetonem a lemovaný osobním výtahem.

Za výkladci v přízemí se nacházela hlavní prodejna včetně expozice spotřební elektroniky, která byla pomocí točitého schodiště propojena se sídlem ředitelství v mezaninu. Vyšší patra soustředila kanceláře podniku a byty, podkroví bylo vyhrazeno pro ateliér. 

Stavbu „paláce“, který doposud neměl ve městě obdoby, místní sledovali se zaujetím a nemálo se k ní vyjadřovali v lokálním tisku. Jejich nadšení přibližuje například příspěvek v novinách Haná: „… až  tisíce žárovek a elektrických těles zamíří světla do Husovy [ulice] a elektrické oči zaboří daleko široko nad tmavé ulice města, tenkrát teprve si učiníme jasnou představu o tom, jaký účel a propagační cesty sledovalo ředitelství SME… Skvělý nátěr, obrovské pásy okenního skla a vůbec ten moderně řešený styl velikých volných a nebráněných, nezatěžovaných prostorů… Elektrickým výtahem proletíme mezzaninem, prvním, druhým a třetím poschodím a ocitáme se v pátém patře, které se šíří pouze do nádvoří, kdežto proti dráze má prostornou terasu, která by stejně dobře mohla sloužit za přírodní baletní síň, jako za okrasnou visutou zahradu… Přerov bude se moci pochlubit cizincům novým planoucím skvostem.

V základní dispozici zůstala stavba nezměněna dodnes; chybí však řada detailů, které určovaly její původní tvářnost (odstranění opaxitového obložení, výměna oken za plastová, znepřístupnění průjezdu ad.). V roce 2011 prošla fasáda opravou včetně zateplení, které do značné míry zastřelo její původní, pro funkcionalismus charakteristickou, plošnost. Rekonstrukce tedy s ohledem na památkovou ochranu objektu a význam stavby v dějinách české moderní architektury neproběhla tím nejoptimálnějším způsobem. Jejím kladem nicméně dosud zůstává opětovné využití parteru, barevnost a charakter zvoleních omítek a obnova původní – modré –  barevnosti tam, kde to odhalené konstrukce ještě umožnily. 

AW (zveřejněno 15. 12. 2023)


 

Výběr z literatury

Martina Mertová, Proměny Přerova mezi dvěma světovými válkami aneb Jak si vedli domácí a jak hosté v napínavém architektonickém zápasu, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova.  Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 8–23.

Iloš Chronek, Architekt Bohuslav Fuchs, Brno 1995.

Pavel Zatloukal, K přerovské moderní architektuře, Kultura Přerova, 1980, s. 182.

Zdeněk Kudělka, Bohuslav Fuchs, Brno 1966, s. 126.

-lský-, Deset minut ve světelném paláci SME v Přerově, Haná 1930, č. 152, 5. 7.

Obchodní dům Středomoravských elektráren (SME) v Přerově. B. Fuchs, Stavitel 14, 1933–1934, č. 8–9, s. 114–115.

 

Prameny a další zdroje

Činžovní dům energetické společnosti, Památkový katalog, https://pamatkovykatalog.cz/cinzovni-dum-energeticke-spolecnosti-19009662, vyhledáno 31. 1. 2024.

Ústřední a obytný dům Středomoravských elektráten, Archiweb, https://www.archiweb.cz/b/ustredni-a-obytny-dum-stredomoravskych-elektraren, vyhledáno 28. 1. 2024.

Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomová práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 32–34.