Modernistická adaptace a přístavba školní budovy patřila mezi architektonicky nejodvážnější realizace své doby v Kojetíně, a to i přesto, že byl původní návrh z pera brněnského architekta Eduarda Žáčka v intencích bílého „brněnského“ funkcionalismu z podstatné části zredukován. Při pohledu na dosavadní místní produkci lze tušit, že důvodem k ustoupení od prvního, radikálního Žáčkova projektu mohly být kromě financí také otázky vkusu a umírněnosti zdejší architektonické kultury.
Nutnou adaptaci a úpravu stávající patrové budovy Zemské hospodářské školy z let 1900–1901 na křížení ulic Svatopluka Čecha, Hanusíkova a 6. května si objednalo Ministerstvo veřejných prací. Nově zřízené kuratorium pro výstavbu společně s ředitelem školy Matoušem Vartou vybralo pro tento úkol architekta Eduarda Žáčka, rodáka z nedaleké Kroměříže, který se osvědčil souborem školních budov například v blízkém Prostějově. Po zadání z dubna 1938 následují v rychlém sledu dvě podzimní verze projektové dokumentace. První sebevědomě velkorysá, druhá výrazně střídmější. Projekt byl dále upravován a schválen na jaře roku 1940. Navzdory válečným událostem i finančním problémům stavební práce probíhaly rychle, dostavba byla dokončena následujícího roku.
Hlavním cílem přestavby bylo kromě modernizace stávajícího objektu zřízení nového tělocvičného sálu s příslušenstvím, nových učeben a ředitelského bytu, to vše propojeno novými komunikačními schodišti. V prvním projektu Žáček navrhl modernistickou přístavbu nového vstupního traktu a tělocvičného sálu napojující se na stávající budovu zprava coby nová dominanta celku, osobitá nejen díky vytříbenému funkcionalistickému výrazu čisté fasády s pásovými okny a rozměrnými prosklenými plochami, ale také díky oblé křivce v půdorysu. Nový objem ke staré budově architekt přidal i zleva. Přestože i jej ozvláštnil zvlněním půdorysu, ponechal mu pokornější měřítko a proporce odpovídající původní budově. Její fasádu za účelem sjednocení navrhl změnit důsledně, včetně změny tvaru oken.
Jak již bylo naznačeno, nakonec se přistoupilo k realizaci přepracovaného, umírněnějšího projektu, v němž se ke stávajícímu objektu napojuje těleso tělocvičny tentokrát zleva a podélně. Přibývají římsy a rámování protažené i kolem starého průčelí. Nad ně Žáček posadil patrovou nástavbu odlišenou jiným rytmem okenních otvorů, typem pojednání povrchu a valbovou střechou. Konečná realizace v roce 1940 však prošla ještě dalšími dílčími změnami, takže Žáčkův vklad byl do značné míry zastřen.
Adaptovaná budova s nově prohloubeným zádveřím kromě nových učeben, tělocvičného sálu, a kabinetů disponovala i dalším moderním a praktickým zázemím, mimo jiné jídelnou, projekční komorou, inspekčním pokojem, ale např. i kolárnou. Jak bývalo zvykem, budova soustředila byt ředitele v přízemí, v tomto případě třípokojový s veškerým příslušenstvím a vlastním vstupem do zahrady.
V roce 1999, kdy již v budově sídlilo gymnázium, vznikla přístavba pro devět učeben, napojující se na objekt zprava. Problémy s nedostatkem prostor pro výuku přesto přetrvávaly; v roce 2010 se přistoupilo k další adaptaci – půdní vestavbě. Novodobé úpravy zahrnovaly mimo jiné zateplení fasád s nepůvodní barevností a výměnu oken. Dobový architektonický ráz budovy je tak dnes v podstatě zastřen.
NK (zveřejněno 15. 12. 2023)
Prameny a další zdroje
Olomouc, Státní okresní archiv Olomouc, Eduard Žáček, Technická průvodní zpráva k návrhu na přístavbu a přestavbu budovy Zemské odborné hospodářské školy v Kojetíně, 1940.
Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomová práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004.
