Modernizace železniční dopravy v meziválečné době vedla ke zdvoukolejnění tratě mezi Hranicemi a Púchovem. Pro město Hranice navrhl architekt Josef Danda, později proslulý svými početnými železničních stavbami, novou výpravní budovu, která se do budoucna měla stát vzorem tohoto stavebního typu. Tyto snahy však přerušil počátek válečných nepokojů a k realizaci projektu, upraveného architektem Jiřím Žalmanem, došlo až o téměř desetiletí později.
V rámci zahájení modernizace železniční dopravy v Hranicích se započalo v roce 1935 stavbou dvou krytých nástupišť s podchodem. Následovat měla nová železniční budova, pro niž vypracoval projekt Miloš Fikr. Během prací se však změnily požadavky a novým návrhem byl pověřen architekt Josef Danda, který v té době pracoval pro ředitelství drah v Olomouci. Vytvořil návrh na přestupní železniční stanici střední velikosti. Kromě provozních prostor počítal také se společenským zázemím, jakým byla například restaurace, ale i ubytovna pro cestující. Hotel jako součást servisu pro cestující byl na svou dobu a s ohledem na situování nádraží jistě velmi ambiciózní. Záměrem bylo vytvořit prototyp nádražní budovy vzdálené od centra města a zároveň zatraktivnit železniční dopravu. Schválený projekt přepracovávala kancelář ředitelství drah v Brně pod vedením architekta Jiřího Žalmana. Vlivem politických a válečných událostí se s pracemi pokračovalo až v roce 1946 a stavba byla dokončena podle upraveného projektu až po převratu roku 1948.
Celek nádraží tvoří srostlice různě tvarovaných kubických objemů kolem prostorné centrální haly, do níž ústí schodiště z podchodu. Cestujícím sloužila standardně menší uzavřená čekárna, pokladny na prodej jízdenek, úschovna zavazadel, prodejní prostory a hygienické zařízení. Naplnila se i vize restaurace s ubytováním.
Racionální rozvrh potřebného obestavěného prostoru povyšují detaily charakteristické pro pozdní polohu funkcionalismu. Ty tam jsou bělostné omítky a barevné kovové konstrukce, jak je známe z Dandova řešení nádraží v Teplicích nad Bečvou. Nyní hrozící fádnost budov zjemňuje citlivě volený materiál a proměnlivý detail. Břízolitovou omítku doplňuje červená hlinka kabřince a travertin, okna různých formátů včetně drobných kruhových doplňují řady podobných luxfer.
V roce 2023 byla budova vlakového nádraží i jeho přilehlého okolí v neutěšeném stavu. Objekt sám by si pro pozoruhodnou, byť nenápadnou, míru autenticity zasloužil rekonstrukci stejně citlivou, jako jeho „starší sourozenec“ v Teplicích nad Bečvou.
NK (zveřejněno 15. 12. 2023)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018.
Karel Hájek, Architekt Josef Danda, Praha 2007.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000.
Josef Moucha, Nádraží architekta Josefa Dandy, Architektura ČSR, 1986, č. 1, s. 39–40.
Jiří Štursa, Soudobá architektura nádražních budov, Architektura ČSR, 1973, č. 10, s. 496–509.