Dvougenerační dům pro rodinu Ludíkovu

Kojetín

Rodinný dvojdům pro rodinu Ludíkovu navrhl a realizoval kojetínský architekt Bohumír Novotný v roce 1938, na reprezentativním náměstí Republiky, které se v meziválečné době mělo stát chloubou města na cestě mezi nádražím a historickým centrem. V místním kontextu se jedná o výjimečný a současně velmi originální počin. Projektant kreativně využívá železobetonové konstrukce, v interiérech rozehrává pozoruhodnou prostorovou hru vyspělého funkcionalismu. 

Pro novostavbu našel stavebník parcelu v lokalitě, jež se začala formovat podle regulačního plánu zkušeného urbanisty Josefa Peňáze už ve dvacátých letech. Volná centrální plocha s parkovou úpravou měla být obklopena jednak veřejnými budovami (z nichž realizovaná byla jen sokolovna), jednak individuální obytnou zástavbou připomínající stále ještě oblíbený koncept zahradních měst. Měřítkem i reprezentativním charakterem rodinného bydlení pro vyšší střední třídu dům Ludíkových dobře splňoval vytýčenou urbanistickou vizi, schválenou městskou radou v roce 1921. 

Do hotového domu se manželé Ludíkovi stěhují začátkem listopadu 1938. Do té doby žili v prostoru školy v Uhřicích, kde František Ludík zastával mezi lety 1920 a 1939, kdy odchází do penze, funkci ředitele školy. Druhá polovina domu byla koncipována pro dceru Marii, která se stala první ženou architekta Bohumíra Novotného. Ocitáme se tak v domě, který si pro sebe projektuje sám architekt. 

Jedná se o čtyřpodlažní dům se zvýšeným suterénem a sedlovou střechou, který jednou ze štítových zdí přiléhá k sousední stavbě. Z fasády vystupuje dvoupatrový arkýř členěný rozměrnými okenními otvory různých tvarů. Jak arkýř, tak masivní podstřešní římsu vynášejí výrazné konzoly. Je nasnadě, že v interiérech přecházejí v konstrukci kazetových železobetonových stropů. Stejně tak už uliční fasáda prozrazuje svým symetrickým, a přesto netradičním uspořádáním, zrcadlové dispoziční schéma. Architekt pro dvougenerační bydlení totiž nevolí obvyklé schéma samostatných bytů nad sebou, ale dvojici jednotek k sobě klade zrcadlově. Každá rodina tak užívá prostory odděleně, jen technické místnosti sklepů a půda s terasou jsou společné.

To podstatné se odehrává ve zvýšeném přízemí a patře. Architekt invenčně pracuje s prostorovým plánem. Se vzdálenou vzpomínkou na haly anglických vil, „loosovský“ raumplan, nebo třeba jen Fuchsovu brněnskou kavárnu Avion vměstnává do úzkých protáhlých dispozic obou bytů nečekanou prostorovou hru. Schodiště přiložené k dělící nosné zdi vede pohyb na obloukovou galerii, z níž lze pozorovat dění v jídelně a obývacím prostoru se zimní zahradou. Byty a jednotlivé prostory jsou navrženy s důrazem na účelnost, avšak také s neobvyklou mírou velkorysosti, jak to dokládá právě otevřený prostor mezonetu. 

Na obdobném symetrickém principu vystavěl Bohumír Novotný ve stejném roce ještě dům pro manžele Kuchaříkovy (Kojetín, Chytilova, č. p. 1145). Patrně s otcem Jiřím, majitelem místní stavební firmy, také v roce 1932 ještě coby student vyprojektoval pozoruhodný ateliér místního akademického malíře Jana Sázela. Přes značnou míru invence a nasazení nelze v souvislosti s pracemi architekta hovořit o plně vytříbeném architektonickém projevu. Silné motivy jeho projektů oslabuje ještě kompoziční neobratnost. Začínající architekt je také jistě  svázán představami a limity lokální klientely. I přesto, anebo právě proto, celek domu skvěle dokládá zápas moderní architektury o svoje pozice v prostředí maloměsta. Míra zachování domu včetně mnoha autentických detailů z něj zase dělá velmi hodnotný doklad prvorepublikové kultury bydlení na periferii.

Pravděpodobně ještě v průběhu 40. let byla kvůli snížení nákladů na vytápění firmou Bohumíra Novotného v bytě manželů Ludíkových galerie zrušena, v polovině Novotných zůstala beze změny. Rodina Ludíkova prodala dům v roce 1965 novým majitelům, kteří provedli dílčí úpravy. Současní majitelé vlastnící dům od roku 2020 plánují citlivou rekonstrukci, například i s obnovením převýšeného prostoru jídelního koutu v levém bytě rodičů. To hodnotné, o co nejeví zájem státní památková péče, má tedy šanci na záchranu rukama poučených vlastníků. 

LJ+MM

 
 

Výběr z literatury

Adam Štěch, Dům Františka a Františky Ludíkových, Architect+, 2020, č. 25, s. 93–96.

 

Prameny

Výpověď syna Ing. Petra Novotného (rozhovor dne 14. května 2023 vedl a následně zprostředkoval Ing. arch. Zdeněk Modlitba)

Výpověď současných majitelů (rozhovor dne 4. 4. 2023 vedl a následně zprostředkoval Ing. arch. Zdeněk Modlitba) 

SOkA Přerov, fond Archiv obce Uhřičice, NAD 434, inv. č. 16, Zápisy pro léta do 1960; 1968–1970 (dostupné online https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=78a7f606a42f483ca073ccbc970b9e9d, vyhledáno 13. 10. 2023).

Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomová práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 174175.