Překvapivě neokázalá školní budova na principu výrazně horizontálních pavilonů projektovaná brněnskými architekty vyniká přehledným hmotovým členěním a racionální zrcadlovou dispozicí zajišťující pohodlné užívání dvěma školním institucím. Rozměrnými pásovými okny, obkladem kachlovými pásky a celkově čistým architektonickým pojetím evokujícím průmyslové stavby vnesla do Přerova ducha brněnského funkcionalismu.
Vzhledem k tomu, že dětí školou povinných v Přerově stále přibývalo, kapacity nestačily a velká roztříštěnost v mnoha budovách a provizoriích už byla neudržitelná, rozhodlo se město pro stavbu nové moderní školní budovy. Pro novostavbu bylo vybráno rozlehlé místo bývalé Kulkovy strojírenské továrny zaniklé po roce 1925 v blízkosti vlakového nádraží a v roce 1930 se vyhlásila veřejná architektonická soutěž. Celkem došlo 24 návrhů, přičemž první cena nebyla udělena, zato byly vybrány dvě druhé ceny – projekt Mojmíra Kyselky z Brna a druhý návrh Josefa Kittricha a Josefa Hrubého z Prahy. Oba projekty navrhovaly nízký pavilonový systém vyspělého funkcionalistického rázu. Navazující soutěž mezi dvěma druhými místy, kdy se ke Kyselkovi přidal Josef Polášek, rozhodla ve prospěch právě této dvojice.
Josef Polášek, stejně jako Mojmír Kyselka, patřil k předním představitelům brněnského funkcionalismu. Vyprojektoval mnoho školních budov, kde zužitkoval nové poznatky o konstrukcích tzv. otevřených škol, které získal při cestě do Holandska. Využíval provzdušnění a osvětlení pro absolutní účelnost školních budov s minimem architektonických prostředků. Plány přerovských škol byly na základě připomínek městské rady a zemského úřadu, ale i kvůli nedostatku financí několikrát měněny, než se v roce 1933 přistoupilo ke stavbě první redukované etapy obecné školy chlapecké a dívčí. Nutno podotknout, že na další fáze, kdy měly vzniknout dva pavilony pro dívčí měšťanskou školu a školu pro ženská povolání, nakonec nedošlo. 2. září 1934 byla budova předána veřejnosti s levou částí dívčí a pravou částí chlapecké školy. Na fasádě moderní novostavby se brzy objevil nápis Komenského školy jako její nový oficiální název.
Autoři v původním návrhu řešili školní areál formou tří skupin na sebe navazujících nízkých pavilonů, které vytvářely polootevřená atria. Třípodlažní budova, jež se jako jediná realizovala, je výrazným příkladem funkcionalistických zásad a úsilí o racionalizaci s přehlednou a promyšlenou dispozicí, jasným členěním hmot kvádrů a nejmodernějším zařízením. Škola na půdorysu písmene T sestává z hlavní části, kde se nacházejí dva samostatné vchody a dvě schodiště, po stranách doprovázené dvěma symetrickými bočními křídly. V průčelí se nad vstupem, jenž je osazen černými kachlovými pásky – jediným dekorem fasády, nachází velká společná terasa.
V suterénu se vybudoval prostor pro mateřskou školu, kabinety a provozní zázemí. V přízemí a prvním patře bylo dohromady zrcadlově umístěno dvanáct učeben orientovaných na východ a propojených chodbou, jež se sbíhala do středu budovy. Do přízemí architekti zakomponovali byt školníka a do prvního patra hlavního segmentu dvě ředitelny a sborovny. V zadním traktu umístili společnou tělocvičnu s oddělenými šatnami a sprchami. Každá učebna byla určena pro 48 dětí. Nechyběla ani velká školní zahrada o rozloze 458 m2.
V roce 1983 proběhly úpravy fasády – v jejím členění i barevnosti – a výměna oken, jež značně narušily funkcionalistický ráz budovy. Přesto se v roce 2001 podařilo objekt prohlásit za památkově chráněný. Zásadní rekonstrukcí prošla škola v roce 2018, kdy se jí pod dohledem zástupců památkové péče navrátilo původní členění modrými pásovými okny, bílá fasáda a obklad kachlovými pásky. V současnosti je realizace součástí komplexu budov Gymnázia Jana Blahoslava.
TH (zveřejněno 15. 12. 2023)
Výběr z literatury
Jarmila Klímová, Obecná škola dívčí Komenského, in: idem (ed.), Dějiny přerovského školství, Přerov 2012, s. 41–43.
Vladimír Šlapeta – Pavel Zatloukal, Moderní architektura v Přerově, Památky a příroda 3, 1981, s. 129–140.
Pavel Zatloukal, K přerovské moderní architektuře, Kultura Přerova XXIII, 1980, č. 12, s. 182–183.
Prameny a další zdroje
Základní škola, Památkový katalog, https://pamatkovykatalog.cz/zakladni-skola-15592608, vyhledáno 4. 1. 2024.
Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomní práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 55–57.