V polovině dvacátých let se v Pilcově tvorbě otvírá nový stavební úkol – sokolovny. Ty se propříště stanou jedním z jeho nejoblíbenějších témat a on jedním z jejich nejvyhledávanějších projektantů, zpravidla na Moravě. Lipenská sokolovna, spolu s paralelně stavěnou sokolovnou v Kojetíně, stojí na počátku této typologické „linky“.
Sokolská jednota v Lipníku byla založena roku 1892. Hned o dvě léta později začali lipenští diskutovat o založení stavebního fondu na postavení nové tělocvičny. Začátkem první světové války se vztahy mezi místními Čechy a Němci značně vyostřily, realizace sokolovny nepatřila k veřejným zájmům města. Anonymní soutěž na projekt sokolského chrámu proběhla až po skončení války, v listopadu roku 1924, jakmile se správy města ujali právě členové Sokola. S vypalováním cihel pro samotnou výstavbu se začalo již roku 1921, kdy továrník František Wawerka každou sobotu propůjčoval Sokolům svou cihelnu, čímž celému projektu významně pomohl. První místo v soutěži uděleno nebylo, druhé místo získal projekt Mojmíra Kyselky, který se pravděpodobně jevil příliš finančně nákladný. Pilcovi cenu neudělili, jelikož nedodal projekt v předepsaném měřítku. Přesto jeho návrh pod anonymním názvem „Disk“ město odkoupilo s podmínkou jeho přepracování za obnos příslušící druhému místu. Pilcovu práci sedmičlenná porota označila za vyhovující a pěkně propracovanou. Uměla už ocenit puristický, všeho dekoru zbavený projekt, který měl do budoucna charakterizovat většinu sokolské produkce ztotožňující se s moderní architektonickou kulturou mladého státu.
Jedním z hlavních kritérií pro nový sokolský stánek bylo jeho všestranné využití nejen pro tělocvičné účely, ale i pro funkci reprezentativní a kulturní. Roku 1926 započali se stavbou na nepravidelném členitém podélném půdoryse s jedním podzemním a dvěma nadzemními podlažími. Pilc zde použil své oblíbené skladebné tvarosloví. Vstupní dveře do sokolovny architekt v hlavním průčelí zasadil do asymetrického bloku rizalitu. Tělocvičný sál vymezují nad sebe souměrně postavené čtyři sloupce oken, jež od sebe rozdělují tvarově čisté pilastry. Na fasádě se v různých úrovních protínají horizontály říms každého z pater s vertikálami oken a pilastrů.
Přiléhající pozemky architekt využil pro venkovní cvičiště. V areálu bylo umístěno hřiště pro vrhy, seřadiště a cvičení prostná lemovaná atletickou dráhou. Seřadiště v dnešní době nahradily tenisové kurty, později vzniklo i fotbalové hřiště.
Kromě běžného vybavení interiéru, jehož srdcem se stala tělocvična doplněná jevištěm s propadlištěm, sokolovna disponovala i vlastní kinokabinou.
Stavba probíhala nezvykle rychle, od 2. května 1926, kdy se uskutečnila slavnost uložení pamětního kamene do zdí sokolovny, do 5. prosince téhož roku. Ve čtyřicátých letech proběhly v sokolovně drobnější úpravy šaten a technického zázemí. Roku 1941 byl v Lipníku Sokol oficiálně zrušen a stavba se začala užívat pro jiné účely, většinou pro potřeby okupantů.
Vnější fasáda se dochovala ve své původní podobě bez výrazných úprav, zasloužila by si však více péče. Budova dnes slouží hlavně ke sportu, během sezóny se zde pořádají plesy.
IM (zveřejněno 15. 12. 2023)
Výběr z literatury
Karel Tůrek (ed.), Lipník nad Bečvou, město a okres, Lipník nad Bečvou 1933.
Bohumil Vaňák, Nikoli nejmenší na Moravě, Lipník nad Bečvou 1965.
Prameny a další zdroje
Ivana Láníková (Málková), Architekt Alois Pilc a Přerov. Architektonická centra a periferie (magisterská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2018.
Daniela Kaňáková, Architektura a urbanismus Lipníku nad Bečvou v letech 1900–1950 (bakalářská diplomová práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2011.
SOkA Přerov, Fond Sokol – tělocvičná jednota Lipník nad Bečvou, i. č. 4, pamětní kniha sokolovny.
Lipenské listy, č. 4, 22. 1. 1926, s. 3–4.
Lipenské listy, č. 19, 7. 5. 1926, s. 2.
