Vila vedoucího lázeňského lékaře je první vlaštovkou ze souboru bezmála deseti Caivasových rodinných domů a vil pro hranicko-teplickou klientelu. V rámci skupiny nejvíce tíhne k zásadám přísného, racionálního funkcionalismu. Hned po skončení výstavby v roce 1938 se stala němým svědkem postupné perzekuce svých obyvatel, kteří v ní z rasových důvodů žili jen necelé dva roky.
Uznávaný doktor Oskar Leo Stern nastoupil do funkce hlavního lékaře v lázních Teplice nad Bečvou v roce 1931. Za jeho působení (do roku 1938) lázně zažívaly velkou prosperitu a on se spolu s rodinou těšil značné oblíbenosti mezi místními. Netuše, jakou pohromu zanedlouho přinesou válečné události, oslovil v roce 1938 pražského architekta Karla Caivase s projektem patrové vily určené pro svažitý pozemek v samém srdci městečka. Ten architektovi otevřel dveře k dalším místním zakázkám, které nakonec vytvořily poměrně ucelený soubor zastoupený téměř desítkou individuálně řešených vil a završený budovou Kontribučenské záložny na Pernštejnském náměstí v Hranicích (dostavěna 1943).
Čistý a přehledně členěný kubus Sternova domu spočívá na půdorysu nepravidelného čtverce doplněného přístavkem garáže při uliční straně a terasou při straně zahrady. Jako jediný ze souboru je opatřen rovnou střechou, která spolu s pásovými okny a křehkou světlou fasádou nejvíce přispívá ke striktně funkcionalistickému výrazu. Toto dogma nabourává organicky tvarovaná garáž, spirála šnekového schodiště umožňujícího přímý vstup z terasy do zahrady, ale i některé další detaily jako například betonový přístřešek nad hlavním vstupem opatřený zaoblenými hranami a „prošpikovaný“ drobnými skleněnými čočkami. O materiálovou pestrost domovního pláště se postaral především lomový kámen uplatněný jako obklad suterénu, který se vzhledem ke svažitému pozemku zčásti otevírá do zahrady. Jejím návrhem zahrnujícím i bazén byl pověřen pražský zahradní architekt Josef Miniberger.
Přízemí dominovala prostorná vstupní hala se schodištěm, jež se otvírala přímo do společenského pokoje. Jeho součástí byla vyvýšená jídelna přístupná po křivce pódiových stupňů a oddělená skleněnou příčkou. Jak bylo běžné, soukromé pokoje se nacházely v prvním patře.
Poklidné a dlouhé živobytí ve vysněném domě nebylo původem židovské rodině Sternových souzeno. Den poté, co jim Alois Jambor předložil účet za stavbu, byl lékař z rasových důvodů odvolán z funkce. Rodina přišla o veškerý majetek a rozhodla se emigrovat do Mexika, odkud se zpátky už nevrátila. Po znárodnění dům spravovala obec, která v něm zřídila několik bytových jednotek, pročež znehodnotila nejpůsobivější společenské prostory v interiéru, ale poznamenala také exteriér (zazdění nárožních částí pásových oken, odstranění točitého schodiště ad.). Od roku 1991 je vila památkově chráněna a postupně prochází rekonstrukcí, která jí má navrátit původní architektonický výraz (nová omítka, obnova původního členění i barevnosti oken ad.).
AW (zveřejněno 15. 12. 2023)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 144.
Hana Myslivečková, Vila Oskara Lea Sterna v Teplicích nad Bečvou, in: Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Olomouci, Olomouc 2013, s. 45–55.
MM [Martina Mertová], Vila Oskara L. Sterna, in: Pavel Zatloukal (ed.), Slavné vily Olomouckého kraje, Olomouc 2007, s. 148–149.
Michal Kohout – Stephan Stempel – Pavel Zatloukal (ed.), Česká republika. Architektura XX. století. Morava a Slezsko, Praha 2005, s. 221.
Vítězslav Kollmann – Pavel Zatloukal, Moravské lázně v proměnách dvou staletí, Olomouc 1987, s. 130–131.
Prameny a další zdroje
Vila Oskara Lea Sterna, Památkový katalog, https://pamatkovykatalog.cz/vila-oskara-lea-sterna-533750, vyhledáno 23. 1. 2024.
MUDr. Oskar Leo Stern, Muzeum a galerie Hranice, https://muzeum-hranice.cz/osobnost/stern-oskar-leo/, vyhledáno 23. 1. 2024.
