Lázeňský dům Bečva tvoří dominantu teplické lázeňské kolonády. Funkcionalistická podoba vznikla rozsáhlou rekonstrukcí klasicistní budovy z 19. století podle plánů pražského architekta Karla Kotase v roce 1931. Zásadní vliv na výslednou podobu měla i přestavba kolonády v letech 1947–1948, kterou navrhli manželé Oehlerovi.
Lázeňský areál se nachází na pohledově exponovaném levém břehu řeky Bečvy, kde lidé objevili léčivou sílu pramenů už v 16. století. O jeho rozkvět ve druhé polovině 19. století se zasloužila kněžna Gabriela Hatzfeldová. Její erb zdobil atiku nového lázeňského domu, který „v italském slohu“ nechala vystavět v roce 1865. Tělo této stavby tušíme ve zdivu nového sanatoria, jež se stalo nástupní branou do celého komplexu a vyvrcholením jeho živelného rozvoje po skončení první světové války.
V roce 1930 získala lázně do vlastnictví Ústřední sociální pojišťovna v Praze, která je pod vedením dlouhodobého a znovu potvrzeného nájemce Ladislava Říhovského začala systematicky přestavovat a modernizovat. Už roce 1931 byl pověřen pražský architekt Karel Kotas celkovou rekonstrukcí a dostavbou lázní. Právě podle jeho návrhu byl mimo lázeňskou sezónu od října 1931 do května 1932 radikálně přestavěn starý lázeňský dům v „italském“, tedy neorenesančním slohu do podoby moderní čtyřpatrové funkcionalistické budovy s plochou střechou. Na hlavní budovu napojil architekt dvě krátká asymetrická křídla s terasami na střechách – levou přístavbu navrhl jako dvoupodlažní a celoprosklenou, pravou jako třípodlažní s pásovými okny. Na rozdíl od přístaveb chrání převýšený pavilon výrazná, avšak subtilní římsa. Boční průčelí Kotas prolomil elegantními francouzskými okny s balkony. Hlavní budova zachovávala trojtraktovou dispozici původní stavby, již můžeme vystopovat i díky rozdílném počtu okenních os u dvou spodních podlaží.
V přízemí, prvním a druhém poschodí byly rozšířeny uhličité lázně. Současně architekt do druhého poschodí umístil moderně vybavenou ordinaci a vodoléčbu dle Priessnitze. Uhličité lázně měly tři odpočívárny, vestibul a prostornou čekárnu. Ve třetím a čtvrtém poschodí bylo umístěno 36 pokojů. Budova pojala i osobní zdviž.
V letech 1935–1936, rovněž podle Kotasova návrhu, připojila firma Aloise Jambora k hlavnímu lázeňskému domu novou funkcionalistickou budovu lázeňské restaurace a otevřenou kolonádu namísto starší dřevěné.
Ladislav Říhovský, stále ještě nájemce většiny zdejších lázeňských objektů, se v roce 1947 obrátil s další adaptací sanatoria na manžele Oehlerovy. Dal znovu šanci architektonické dvojici, kterou z výsluní, kdy projektovala jeho exkluzivní teplickou vilu, na kolena srazil holokaust. Pod počeštěným jménem Olárovi se ujmou přestavby původní otevřené kolonády od Karla Kotase spojující lázeňský dům Bečva s restaurací a dalšími ubytovacími prostory. Kolonáda byla v letech 1947–1948 zasklena velkými okny, rozšířena směrem dozadu a nadstavěna o jedno patro.
Lázeňský dům Bečva prošel v průběhu let dílčími utilitárními opravami, od osmdesátých let se stal areál předmětem zájmu badatelů a v roce 1991 byl celý komplex pod dvěma rejstříkovými čísly zapsán do Státního seznamu nemovitých kulturních památek. Větší rekonstrukci si vyžádaly povodně v roce 1997, mezi léty 2003 až 2005 proběhla pod dohledem památkové péče obnova pláště budov. Citlivě volené omítky a místy modré nátěry okenních konstrukcí navrátily centrálnímu pavilonu vzhled blízký meziválečnému lesku. V současné době je sanatorium z provozních důvodů uzavřeno.
LJ (zveřejněno 15. 12. 2023)
Výběr z literatury
Ivan Wahla (edd.), Karel Kotas: 1894–1973, Brno 2021.
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000.
Pavel Zatloukal – Vítězslav Kollmann, Moravské lázně v proměnách dvou staletí (kat. výst.), Oblastní galerie výtvarných umění v Olomouci 1987.
Oskar Poříska, Rozvoj léčebných lázní v Československu 1918–1968, Architektura ČSR, 1969, č. 3, s. 168–170.
Prameny a další zdroje
Lázeňský dům Bečva, Památkový katalog, https://www.pamatkovykatalog.cz/lazensky-dum-becva-538402, vyhledáno 23. 1. 2024.
