Rodinný dům podplukovníka a ruského legionáře Augustina Frice, jehož realizace se protáhla kvůli válečným událostem na téměř deset let, svým tradicionalistickým pojetím stylově výrazně vybočuje z díla předního reprezentanta moravského funkcionalismu. Jakoby zde Lubomír Šlapeta završil ne jedné straně organické, na druhé straně rustikalitou „ztěžklé“ tendence, jež pozorujeme u jeho vybraných i méně známých projektů. Dům Fricových svou romantizující podobou zapůsobil na nemalou část místní klientely a byl záhy s oblibou variován hranickými staviteli.
Původní projekt z roku 1939 byl koncipován s ohledem na, v té době stále platný, zastavovací plán města z roku 1928. V roce 1946 jej nahradil Zástavní upravovací plán města Hranic od brněnského architekta Bohumila Babánka, kde byly rozsáhlé pozemky rodiny Friců na úbočí Bílého kamene vedeny v lázeňské zóně. Bylo vybráno nejvhodnější místo a v roce 1947 Šlapeta představil nový návrh; lokalita za městem v samé blízkosti lázní architekta přivedla k výrazně romantizujícímu pojetí. Výsledkem byl přízemní vilový dům navazující na lidovou architekturu, avšak vycházející z dědictví funkcionalismu, které se zde projevuje zejména v dispozici.
V souvislosti s tímto rodinným domem hovoří Tomáš Pospěch o tradicionalismu v architektuře, což je pojem, jenž je běžně spojován s českou literaturou 30. let. Valbová střecha s rozsáhlým obytným podkrovím, oblý tvar vikýře, vstupní oblouk svedený na sloup, hrubá omítka a především pak důraz na barevné řešení, jako například u fasády, pro kterou bylo zvoleno pískově žluté ladění, vytvářejí romantizující charakter. Ten byl ještě posílen v roce 1977, kdy Šlapeta dodatečně navrhl terasu a kamenný opěrák.
Obývací místnost spojil Šlapeta s jídelnou do prostoru ve tvaru „L“ s nárožním krbem propojujícím obě místnosti. To umožňovalo průhledy obytnými prostorami navzájem, stejně jako do zahrady a výhledy okny na Hranice ležící v údolí ze tří stran.
Domy s patrnými rustikálními tendencemi, které byly mnohem bližší maloměstskému prostředí a duchu místní klientely, představovaly běžnou a oblíbenou alternativu k funkcionalistickým bílým kostkám. S nástupem fašismu k moci také oba, investor i projektant, už tušili, že stavební povolení snáze dostanou právě pro střechu tradičního střihu, nikoliv pro střechu rovnou, symbol záhy zapovězeného mezinárodního modernistického hnutí.
O neobyčejné oblibě rustikálně pojatého rodinného domu svědčí produkce místních stavitelů z 50. a 60. let, ve které mají nejrůznější varianty či kopie Fricovy vily četné zastoupení. Posledním příspěvkem do této série se stal dům Ladislava Zely opět Pod Bílým kamenem z druhé poloviny 60. let. Většina těchto stavebníků už však porušila původní proporce domu, zanedbala citlivý vztah k terénu, nechala pozměnit jednotlivé detaily i barvu omítky a zjednodušila celkovou koncepci k vlastním praktickým potřebám.
Rodinný dům Augustina Frice je od roku 1995 památkově chráněným objektem jako jeden z cenného souboru návrhů Lubomíra Šlapety realizovaných na Moravě.
LJ (zveřejněno 15. 12. 2023)
Výběr z literatury
Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 162–163.
Petr Pelčák – Vladimír Šlapeta – Pavel Zatloukal et al., Lubomír Šlapeta 1908–1983, Čestmír Šlapeta 1908–1999: architektonické dílo (kat. výstavy), Muzeum umění Olomouc – Spolek Obecní dům Brno 2003.
Tomáš Pospěch, Hranická architektura 1815–1948, Hranice 2000.
Tomáš Pospěch, Šlapetova pozdně ruralistická vila v Hranicích, Prostor Zlín, 1999, č. 4, 5, 6, s. 57–59.
Prameny a další zdroje
Rodinný dům, Památkový katalog, https://www.pamatkovykatalog.cz/rodinny-dum-19037286, vyhledáno 23. 1. 2024.
