Nájemní dům Karla Zejdy

Přerov

Řadový nájemní dům majitele továrny na kožené zboží patří díky své elegantní formě, exkluzivním materiálům a inovativnímu řešení vnitřní dispozice mezi nejlepší stavby své typologie nejen na našem území. Vyniká i v kontextu další tvorby manželů Oehlerových, kteří si spolupráce s Karlem Zejdou, osvíceným stavebníkem, velice cenili už u předchozích společných projektů.

Hluboký lidský vztah mezi stavebníkem a tvůrcem jeho stavby“, tolik podstatný pro práci manželů Oehlerových, byl příslibem skvělého výsledku. Autorská dvojice se Zejdovi osvědčila díky vytříbeným projektům dostavby hlavní budovy továrny a novostavby administrativního pavilonu jeho firmy KAZETO v intencích emocionálního „bílého“ funkcionalismu. Návrh nájemního domu s vlastním bytem, určený pro parcelu v „modernizované“ Bartošově ulici nedaleko centra, aspirující – dle dobového tisku – na to být ulicí velkoměstského rázu, proto přirozeně svěřil jim. Na první pohled překvapivý záměr nadmíru prosperujícího podnikatele usídlit se nikoliv ve vlastní vile, ale v řadovém nájemním domě, obklopen sousedy, avšak přítomen v centru městského dění, nebyl ve své době ojedinělý, jak dokládají například realizace Adolfa Loose pro zámožnou klientelu v Plzni. Invenční dispoziční řešení domu zahrnující mezonetový byt investora nicméně de facto přineslo „vilu v domě“, a tím i dostatečný komfort jeho uživatelů.

Exkluzivitu domu deklarovalo už uliční průčelí, jehož křehce působící, bohatě prosklená odstupňovaná fasáda s balkony a zimními zahradami získala luxusní travertinový obklad. Propojené první a druhé patro Zejdova bytu navazovalo na sklepy a přízemí o dvou bytech; třetí a čtvrté patro obsahovalo vždy pár dvoupokojových bytů; nejvyšší, ustoupené podlaží doplňovala terasa. Napříč celým domem procházel elektrický výtah a schodiště osvětlené sklobetonovou plochou v líci dvorní fasády.

Ústřední část Zejdova bytu tvořil rozlehlý, zčásti halově řešený společenský prostor s galerií, jemuž dominoval krb vtažený do středu pokoje a rozměrná vitráž s figurálním námětem zaplňující celou výšku dvou pater. Byt dále disponoval luxusně zařízeným obývacím pokojem s nádvorním arkýřem ve tvaru mandorly, který byl částečně prosklen a umožňoval přístup do zahrady uvnitř bloku prostřednictvím venkovního točitého schodiště. Ostatní místnosti prosvětlovala rozměrná okna a v případě jídelny ve spodním a ložnice v horním podlaží zimní zahrady.

Po znárodnění byl byt rozčleněn na pět samostatných jednotek, v autentické podobě se zachovaly jen některé jeho části (schodišťová hala s krbovou římsou a vitráží, části dřevěného obkladu). Přesto má dům od roku 1995 památkovou ochranu; v letech 2003–2004 byl vyměněn travertinový obklad fasády.

AW (zveřejněno 15. 12. 2023)

 

Výběr z literatury

Martina Mertová, Proměny Přerova mezi dvěma světovými válkami aneb Jak si vedli domácí a jak hosté v napínavém architektonickém zápasu, in: Jan Janák – Jan Jeništa – Klára Jeništová et al., Kapitoly z výtvarné kultury města Přerova:  Architektura, výtvarné realizace, design, Přerov 2016, s. 8–23.

Petr Pelčák – Vladimír Šlapeta – Ivan Wahla (eds.), Elly Oehler/Olárová – Oskar Oehler/Olár. Architektonické dílo (kat. výst.), Brno – Olomouc 2007.

Michal Kohout – Stephan Stempel – Pavel Zatloukal (ed.), Česká republika. Architektura XX. století. Morava a Slezsko, Praha 2005, s. 263, 285.

VV [Vladislava Valchářová], Elly Sonnenschein-Oehler (Olárová), in: Machonin Jan – Ryndová Soňa – Valchářová Vladislava – Vinterová Alena (ed.), Povolání: architekt[ka] (kat. výst.), Nová síň, Praha 2003, s. 88.

 

Prameny a další zdroje

Činžovní dům, Památkový kataloghttps://pamatkovykatalog.cz/cinzovni-dum-12233208, vyhledáno 23. 1. 2024.

Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918–1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Kojetín (diplomová práce), Katedra teorie a dějin výtvarných umění FFUP, Olomouc 2004, s. 69–70.