Josef Danda

Architekt Josef Danda věnoval svou profesní kariéru projektování technických objektů, pozemních staveb a drobnějších provozních objektů pro Československé státní dráhy. Působivé a komplexní stavby výpravních budov v duchu střízlivého funkcionalismu promýšlel do sebemenších detailů. Jeho koncepce byly nadčasové a staly se základem pro typové řešení moderních železničních budov. 

Josef Danda se narodil 2. ledna 1906 do rodiny učitele Josefa Dandy a Marie Mertlové v obci Koleč u Slaného. Absolvoval Českou státní reálku v Praze a v roce 1923 nastoupil na Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze. Již během studia sbíral zkušenosti v oblasti technického stavitelství, což hrálo zásadní roli v jeho budoucím působení. Praxi vykonával nejdříve ve Stavební správě Zemského úřadu v Praze, kde jej zaměstnávaly vytyčovací a vyměřovací práce při výstavbě vodní elektrárny v Miřejovicích a domky pro její zaměstnance. Dále působil v ateliérech Ferdinanda Fencla a Adolfa Benše.

Po absolutoriu v roce 1928 byl povolán k vojenské službě, kterou vykonával jako kreslič ve Vojenské projekční kanceláři v Praze do jara 1930. Záhy nastoupil do ateliéru Karla Roštíka, odkud musel z velmi dobrých důvodů odejít na podzim roku 1931. Dostal totiž stipendium francouzské vlády a odjel na osm měsíců na zkušenou do Paříže, kde působil v atelierech André Lurçata a Le Corbusiera. Po návratu chvíli působil u Ladislava Machoně a Adolfa Benše, ale brzy se mu podařilo získat první samostatnou zakázku na strojní mlékárnu v Brodech u Podbořan. V průběhu třicátých let se zúčastnil také několika soutěží, z nichž bohužel většina zůstala jen na papíře. Jednalo se například o projekt na univerzitní městečko v Bratislavě, typ sériového rodinného domku pro zaměstnance obuvnického koncernu Baťových závodů nebo návrh československého pavilonu na světovou výstavu v Paříži 1937.

Jeho láska k železnicím spojená s vidinou stabilní práce v době hospodářské krize vedla k tomu, že nastoupil jako inženýr u Československých drah u stavební správy v Olomouci a ve Valašském Meziříčí. Vzhledem k těmto zkušenostem a splnění autorizační zkoušky byl nedlouho nato přeložen na ředitelství státních drah v Olomouci. Železnice v té době procházely velkou vlnou modernizace. Dandovým prvním úkolem bylo řešení pozemních staveb při zdvojkolejnění trati Hranice na Moravě – Púchov. Jeho přístup k projektování jednotlivých stanic, ale i objektů podél trati, k nimž patřily stavědlové domky a věže, byl oceňován po následující desetiletí. 

I drážní budovy podléhaly moderním architektonickým vlivům, a to především funkcionalismu, který dané typologii nejlépe vyhovoval. Prosazoval vlivy ze zahraničí, ale myslel také na regionální tradice. Snažil se o jedinečný architektonický vzhled každé zastávky, která měla použitím materiálu reprezentovat také stavební tradici dané lokality. Pro jeho ranou tvorbu je typická kombinace omítaných ploch a režného zdiva, zastřešení pultovou střechou a uplatnění pásových i kulatých oken. Také z hlediska dispozice byl Danda nápaditý; do jediné budovy dokázal soustředit nejen zázemí nutné pro fungování zastávky, ale leckdy také prostory pro restaurační, komerční či ubytovací provoz. Nejreprezentativnějšími příklady z jeho rané tvorby jsou výpravní budovy v Teplicích nad BečvouHranicích na Moravě

Po válce se Danda věnoval obnovení poničených železničních staveb (Karlovy Vary, Klatovy, Kralupy nad Vltavou, Cheb ad.). V raných padesátých letech se stal specialistou na železniční projektování ve Státním ústavu dopravního projektování. Díky tomu se dostal k velkým státním zakázkám a podílel se na projektování významných nádražních budov (např. nové odbavovací haly hlavního nádraží v Praze).

Nelze opomenout také jeho teoretickou činnost, která měla velký vliv na podobu železničních i autobusových nádraží. V roce 1949 obhájil disertační práci, která se věnovala studii kombinovaného provozu železničních a autobusových nádraží. Jeho teorie byla převedena v praxi u nádraží v Chebu, Pardubicích a dalších městech. Od konce čtyřicátých let byl činný také pedagogicky. Vyučoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, kde se mimo jiné zasloužil o založení Fakulty železničního inženýrství. Po odchodu do důchodu v roce 1976 se věnoval převážně publikační činnosti. Řada jeho myšlenek byla otištěna v dobových periodikách o architektuře. Zemřel v Praze v roce 1999. Zanechal po sobě bohatý odkaz a právem může být považován za otce moderní nádražní architektury. 

NK (zveřejněno 1. 11. 2024)

 
 

Literatura

Marcel Fišer – Karel Hájek, Josef Danda: Železniční nádraží v Chebu/Der Bahnhof in Eger (1959–1962) (kat. výst.), Galerie výtvarného umění v Chebu 2011.

Karel Hájek, Architekt Josef Danda, Praha 2007.

Ivan Krejčí, Sudopský železniční architekt – 100 let od narození Dr. Ing. arch. Josefa Dandy, SUDOP revue, 2006, č. 2, s. 3.

Josef Danda, Naše železniční nádraží, Praha 1988.

Josef Moucha, Nádraží architekta Josefa Dandy, Architektura ČSR XLV, 1986, č. 1, s. 39–40.

Soutěž na dostavbu Staroměstské radnice. Soutěžní návrh od Josefa Dandy a Antonína Blomana, Architekt XLV, 1947, č. 11–12, s. 178.  

 

Prameny

Národní archiv, fond Dr. Ing. arch. Josef Danda, nezpracováno, (1905) 1906–1999.

Eva Šmídová, Budovy železničních stanic v Pardubicích, Klatovech a Chebu (bakalářská práce), Ústav pro dějiny umění FF UK, Praha 2020.