Jeden z předních představitelů brněnského funkcionalismu, Josef Polášek, se narodil 27. března 1899 v Boršově u Kyjova. Vyučil se zedníkem, podobně jako jeho pozdější kolega Bohuslav Fuchs. Roku 1916 byl přijat na Státní průmyslovou školu stavitelskou v Brně, hned následujícího roku byl však povolán k armádě. Po skončení první světové války se Polášek na stavitelskou školu vrátil a roku 1921 zde také odmaturoval. Ve stejném roce začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve speciální škole architektury u Pavla Janáka. V jeho ateliéru také Josef Polášek absolvoval půlroční praxi a v létě roku 1924 se zúčastnil školní exkurze do Holandska, která významně ovlivnila jeho další směřování.
Na doporučení svého pražského profesora Janáka získal mladý architekt roku 1925 práci v projekční kanceláři městského stavebního úřadu v Brně. Vedoucím této kanceláře byl tehdy Bohuslav Fuchs a Polášek se stal jeho asistentem. K první samostatné realizaci se Josef Polášek dostal pravděpodobně až roku 1927, kdy vyprojektoval modlitebnu Českobratrské církve evangelické v Kyjově a ve stejném roce zde na kolektivní výstavě představil několik svých architektonických studií. Pro Kyjov vytvořil Polášek později také další architektonické projekty.
Roku 1928 se Polášek díky cestovnímu stipendiu pro absolventy pražské Uměleckoprůmyslové školy vrátil na půl roku do Holandska a po svém návratu do vlasti přednášel a také publikoval několik článků o holandské architektuře. Později vydal brožuru Holandské stavebnictví. Poláška v Holandsku zaujaly především konstrukční a typologické novinky a nové pojetí tzv. otevřené školy, které umožňovalo větší variabilitu dispozice a propojení učeben s exteriérem. Své poznatky z Holandska Polášek zúročil v další spolupráci s Bohuslavem Fuchsem při stavbě brněnských škol a také na mnoha vlastních projektech školních budov. Hlavní Poláškovou zásadou při stavbě škol bylo zvýšení hygienického standardu; docílil toho dokonalým osvětlením, provzdušněním a odstraněním zbytečných tmavých chodeb. S minimem architektonických prostředků dosáhl maximálního výrazu a absolutní účelnosti školních budov.
Druhým velkým tématem Poláškovy architektonické tvorby byla problematika minimálního bydlení. Polášek několikrát publikoval články v odborných architektonických časopisech (Stavitel, Architektura, Index), ve kterých kritizoval rozpor mezi luxusním bydlením vyšších vrstev a nouzovým bydlením v dělnických koloniích. K realizaci jeho vizí mu pomohla novela zákona přijatá 1930na podporu výstavby domů s lacinými byty. S touto novelou lze spojit tři Poláškova funkcionalistická sídliště – dvě brněnská, v ulicích Vranovská a Skácelova, a Masarykovu kolonii pro bankovní úředníky v Košicích. Ve všech těchto obytných komplexech uplatnil architekt principy kolektivního bydlení. Polášek také na základě svých zkušeností z Holandska propagoval typizaci a standardizaci stavebních součástí, díky nimž došlo ke zlevnění celé stavby. V jeho malobytových domech se tedy objevily totožné okenní formáty a typizované jsou i schodišťové stěny a balkony. Přesto kladl důraz na estetičnost fasád, v jejichž minimalismu a plastickém členění lze rozpoznat ideály středoevropského sociálně orientovaného směru Nové věcnosti.
Po těchto realizacích sociálního charakteru se Polášek pustil do projektu vlastní vily v Brně v Barvičově ulici. Následně navrhl dům pro svého bratra Jana v Přerově a několik dalších rodinných domů po celé Moravě, kolem deseti jich např. vzniklo v Kyjově. Architektura Poláškových rodinných domů z první poloviny 30. let byla charakteristická strohostí a důrazem na funkci. V roce 1934 zrekonstruoval barokní budovy tzv. Nové radnice v centru města Brna. Také v dalších stavbách (např. spořitelny ve Velkém Meziříčí nebo v Boskovicích) je patrný pietní přístup k okolní zástavbě.
V druhé polovině 30. let došlo ke změně Poláškova postoje k architektuře, upustil od vědecké formy funkcionalismu a přiklonil se spíše k jeho emocionální stránce, a to i ve svých teoretických statích. Symbolem Poláškových staveb druhé poloviny 30. let bylo časté užití kruhových luxferů, v jeho návrzích se začaly objevovat křivky, jako je tomu např. u školy v Křídlovické ulici v Brně nebo u terasy víkendového domu JUDr. Kyjovského v Brně-Bystrci. Vrcholem Poláškovy tvorby konce 30. let byl společný projekt s Otakarem Oplatkou a Heinrichem Blumem – budova První moravské spořitelny v Brně, jejíž administrativní a nájemní dům má konkávně prohnutou celou uliční fasádu a křivky jsou hojně užity i v interiéru budovy.
Josef Polášek se mimo svou praxi zabýval také teorií architektury a své stati velmi často publikoval. Na stránkách Indexu (jehož byl od roku 1929 spolupracovníkem) referoval například o průběhu 2. mezinárodního kongresu moderní architektury (CIAM) ve Frankfurtu nad Mohanem, kterého se zúčastnil v říjnu roku 1929 společně s Bohuslavem Fuchsem. Angažoval se rovněž v různých architektonických spolcích. V roce 1930 se stal členem výboru organizace Levé fronty, která sdružovala české levicově orientované intelektuály. Polášek se po vzniku její brněnské architektonické sekce stal společně s Bohuslavem Fuchsem a Jiřím Krohou jedním z jejích nejaktivnějších členů. O dva roky později se stal členem československé sekce CIAM. Roku 1932 byl jedním z iniciátorů Sjezdu levých architektů, o rok později po založení Svazu socialistických architektů se stal členem jeho výboru. V dalších letech vstoupil do Spolku umělců Mánes, Svazu českého díla a Sdružení architektů. Roku 1936 se stal také členem Mezinárodního výboru pro řešení problémů současné architektury (CIRPAC). Následujícího roku byl oceněn zlatou medailí na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži.
Na začátku druhé světové války se Josef Polášek začal intenzivně věnovat urbanismu a v následujících letech zpracoval regulační plány sedmi moravských obcí. Válečná léta byla také dobou jeho příklonu k regionalismu. Na počátku 40. let obeslal soutěž na typovou zemědělskou usedlost Moravského Slovácka, podobnou usedlost vymyslel také pro Českomoravskou vrchovinu a zároveň o lidovém stavitelství přednášel. 19. září 1939 se Polášek oženil s o dvacet let mladší medičkou Ankou Lochmannovou, s níž měl dva syny. Architekt několik let trpěl tuberkulózou a od roku 1945 se jeho zdravotní stav neustále zhoršoval. Přesto nepřestával projektovat. Ještě roku 1946 začal intenzivně spolupracovat s architektem Jaroslavem Burešem, který po Poláškově smrti dokončil jeho projekty. Josef Polášek podlehl své nemoci 20. prosince 1946 v Brně. V roce 2004 mu byla in memoriam udělena Pocta České komory architektů.
LV / bam.brno.cz
