Karel Caivas

  • Narození

    25. 7. 1897 Lanškroun
  • Úmrtí

    10. 3. 1977 Praha
  • Realizace AMOP

  • Výběr z realizací v regionu
     

    Kerbrův rodinný dům

    Hranice, Pod Hůrkou 1065

    1938

     

    Rodinný dům Stanislava Tomance

    Hranice, Jurikova 246

    1938

     

    Kontribučenská záložna (Freibergrova lékárna)

    Hranice, Pernštejnské náměstí 110

    1938–1943(?)

     

    Vila F. Poledny

    Teplice nad Bečvou, Zbrašov 70

    1939–1940

     

    Seidlův rodinný dům

    Hranice, Skalní 275

    1939–1940

     

    Výběr z dalších realizací

     

    Rodinný dům (spolu s Vladimírem Weissem)

    Praha, Na Kotlářce 1079/2

    1927

     

    Nájemní domy (spolu s Vladimírem Weissem)

    Praha, Lucemburská 27–30

    1927–1928

     

    Obilní skladiště

    Ražice

    1928

     

    Nákladové nádraží Žižkov (spolu s Miroslavem Chlumeckým a Vladimírem Weissem)

    Praha, Jana Želivského

    1930–1935, 1940

     

    Úpravy divadla v Unitarii (Ta Fantastika)

    Praha, Karlova 8

    1932

     

    Rodinný dům (spolu s Vladimírem Weissem)

    Řevnice, Školní 610

    1934

     

    Nájemní dům (spolu s Vladimírem Weissem)

    Praha, Hermelínská 6

    1934

     

    Rodinný dům (spolu s Vladimírem Weissem)

    Praha, Pod Habrovou 16

    1934–1935

     

    Železniční stanice Kolín (spolu s Antonem Jünglingem a Vladimírem Weissem)

    Kolín, Rorejcova 569

    1935–1940

     

    Letní dům

    Slapy nad Vltavou, letovisko Slapy 173

    1939


     

Architekt a pedagog, ale i literárně činný vědecký pracovník Karel Caivas se do dějin architektury zapsal zejména jako specialista na zemědělské a industriální stavby; nezanedbatelné místo v jeho tvorbě zastupují také realizace pro bydlení, mezi nimiž byl dlouho opomíjen poměrně ucelený moravský soubor v Teplicích nad Bečvou a Hranicích.  

Rodák z východočeského Lanškrouna studoval v letech 1916–1923 na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze; zájem o oblast zemědělských staveb už v době studií prozrazuje úspěch z roku 1921, kdy ještě jako posluchač získal první cenu ve veřejné soutěži na vzorný typ malé hospodářské usedlosti. Bývá uváděn i jako žák Jana Kotěry, ale na Škole architektury AVU zapsán nebyl. V letech 1923–1937 působil jako asistent profesora Theodora Petříka na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT a zároveň i samostatně jako spolupracovník v Petříkově kanceláři. V roce 1934 získal československý patent na způsob vysoušení obilí v tzv. hráďových sýpkách. Spolu s pražským kolegou Vladimírem Weissem hojně obesílali architektonické soutěže, např. soutěž na vzorové typy činžovních domů s nejmenšími byty (1925), z níž si odnesli jednu první a tři druhé ceny, či soutěž na architektonické ztvárnění části expozice pavilonu ČSR v Paříži (1935–1936).

Přestože ve svých početných projektech zemědělských objektů (více než 55 projektů) sledoval zejména otázky účelnosti a hospodárnosti konstrukcí a provozu, vyznačovala se každá jeho stavba vysokým uměleckým standardem, a to i v případě tak utilitárních typů jako jsou např. obilní sila (Sedlčany, Brandýs nad Labem) či nákladová nádraží (Praha-Žižkov). Ucelený vývoj architektonického stylu bychom v jeho tvorbě hledali však jen stěží. Některé z mnoha pražských realizací, které projektoval zpravidla spolu s Weissem, se stylově sice blíží střízlivé, až asketické poloze funkcionalismu, jiné – zejména ty mimopražské projektované samotným Caivasem – naopak častěji mají romantizující tradicionalistický, někdy až ruralistický charakter díky uplatnění valbové střechy s výrazným přesahem, robustních materiálů atd. (vila F. Poledny v Teplicích nad Bečvou, letní dům ve Slapech nad Vltavou). S emotivně laděnými prvky křehkého „bílého“ funkcionalismu (včetně „rovných střech“) pracoval spíše ojediněle (sokolovna v Přerově, rodinný dům Oskara Sterna v Teplicích nad Bečvou). Caivas navrhoval také řadu interiérů (pražské divadlo v Unitarii, Palác národů v Ženevě) a prodejen; často spolupracoval s textilním výtvarníkem Antonínem Kybalem.

Po válce se plně věnoval problematice zemědělských staveb. Působil nadále na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT, roku 1955 byl jmenován hlavním architektem Agroprojektu, později přešel do Výzkumného ústavu zemědělské techniky v Praze-Řepích. Poznatky ze své dlouholeté praxe shrnul v odborné publikaci Stavitelství v potřebách zemědělce, první svého druhu, z roku 1949. Spolupracoval na tvorbě Naučného slovníku zemědělského. Publikoval však již dříve, např. studii Skladování zrna ve světle moderní techniky (1933). Při nedožitých 80. narozeninách mu Československá akademie zemědělská udělila čestnou zlatou plaketu za zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oblasti zemědělství a výživy. 

A závěrem... Jak správně číst jméno Caivas? S hezkou českou výslovností [cajvas]!

AW


Výběr z literatury

PV [Pavel Vlček], heslo Caivas, Karel, in: Pavel Vlček – Pavel Zahradník et al., Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, 2. rozšířené a přepracované vydání, Praha 2023, s. 120. 

Tomáš Pospěch, Hranice, Teplice nad Bečvou a okolí. Architektura 1815–2018, Hranice 2018, s. 144.

Lukáš Beran – Jan Zikmund, PRO ZRNO: obilní skladiště a sila 1898–1989, Praha 2018.

MM [Martina Mertová], Vila Oskara L. Sterna, in: Pavel Zatloukal (ed.), Slavné vily Olomouckého kraje, Olomouc 2007, s. 148–149. 

Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1995, s. 394, 508, 510, 516, 519, 528.

Jiřina Masnerová, heslo Caivas, Karel, in: Pavla Vošahlíková et al. (eds.), Biografický slovník českých zemí, 9. sešit (C), Praha 2008, s. 372.

 

Prameny

Industriální topografie. Průmyslová architektura a technické stavby, dostupné online: http://www.industrialnitopografie.cz/databaze.php (vyhledáno 4. 10. 2023)

Databáze divadel, dostupné online: https://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?personId=1705&theatreId=345 (vyhledáno 18. 7. 2023)

Osobnosti regionů, dostupné online: https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/956-karel-ing-dr-caivas-1897-1977 (vyhledáno 18. 7. 2023)